Já vím, že to mysleli dobře, ale dávali osvobozeným vězňům tučná jídla, a plno jich na to umřelo
Antonie Málková se narodila 9. března 1923 v Křečovicích. Měla šest sourozenců a všichni byli od raného dětství zvyklí pomáhat v hospodářství rodičů. Před začátkem války bylo v místě jejich bydliště zbudováno cvičiště SS a rodina se tak musela vystěhovat. Rodiče s mladšími dětmi odešli k matčině sestře k Českému Brodu. Dva sourozenci paní Antonie se nevyhnuli totálnímu nasazení. Paní Antonie si díky kamarádce našla práci v pražských Nuslích. V průběhu války se přihlásila do zdravotnického kurzu, který vedly sestry boromejky v rámci Charity. Ke konci války zažila bombardování Prahy a také začátek a průběh Pražského povstání. Dobrovolně se přihlásila na pomoc do Terezína, kde pečovala o nemocné osvobozené vězně a raněné vojáky. Po válce pracovala nejprve v sirotčinci, potom v ústavu pro mentálně postižené děti. Posléze přešla na kvalifikovanou práci na chirurgii už jako zdravotní sestra. Opět se vrátila k práci s postiženými dětmi a posledních dvacet let kariéry strávila prací v pražské nemocnici Na Slupi. Ve čtyřiceti letech si ještě doplnila vzdělání a vystudovala čtyřletou zdravotní školu s maturitou. Kvůli své víře měla v zaměstnání různé nesnáze, ale měla štěstí na dobré nadřízené.