V dnešní době jet ven znamená zároveň moci se vrátit. Toho bychom si měli vážit
Zuzana Marešová, rozená Spitzerová, se narodila 26. ledna 1932 v Praze v nábožensky i národnostně smíšené rodině. Otec Maxmilián Spitzer byl československý žid a maminka Pavla, rozená Kastlová, křesťanka z Vídně. Na jaře roku 1939 vycestoval otec do Anglie, aby tam založil pobočku své firmy. Matce se pak podařilo vyslat do Anglie také všechny tři dcery, a to v červenci 1939, vlaky, jejichž odjezd z Československa organizoval Nicholas Winton. Později do Anglie odjela i ona. Zuzana Marešová strávila v Anglii dva a tři čtvrtě roku u pěstounské rodiny v Cornwallu, později žila spolu s rodiči v Londýně a ve Walesu, nějakou dobu studovala v internátní škole. Otec v Anglii pracoval v chemickém průmyslu a byl dobrovolníkem domobrany. V roce 1945 se celá rodina kromě nejstarší dcery, která vstoupila do americké armády a působila v Německu, vrátila do Československa. V roce 1948 zvažovali emigraci do Argentiny. V padesátých letech byl otec Zuzany Marešové na jeden rok uvězněn. V roce 1968 zvažovala pamětnice emigraci, zůstala však v Československu. Kvůli emigraci své dcery v roce 1984 a návštěvám ze zahraničí byla v osmdesátých letech několikrát vyslýchána StB a přemlouvána ke spolupráci. Zuzana Marešová v době natáčení v roce 2022 žila v Praze.