Emma Marxová

* 1937

  • "Veliká místnost, potom byla menší. Do té se nastěhovala druhá rodina, a pak ještě menší místnost. Jedni měli dvě děti, ta druhá rodina asi jedno. Všichni museli chodit přes naši místnost domů, protože v tom klášteře bylo vše propojené. On nás nechtěl ztratit. V tu dobu potřebovali sedláci lidi na práci, tak hodně jich k nim přešlo. To on ale nechtěl... Ve Zlaté Koruně jsem pak začala chodit do školy, ale moc dlouho ne. Byli tam na nás hodní, vzpomínám si na jednoho pekaře, co tam byl, dával mamince chleba..."

  • "Maminka dala dva hrnce mléka ven v hliněných smaltovaných hrncích – pro kočky, zamkli jsme a já ještě předtím, než jsme šli, jsem musela zamést kuchyň, to jsem uměla, protože jsem musela pořád zametat. Akorát ten den, kdy jsem byla u prvního přijímání, jsem nemusela zametat. Zametla jsem to za kamna a kočárek jsem také vezla za kamna, který jsem tam musela také nechat, smutně. Zamkli jsme a oni nás naložili na žebřiňák a odvezli do Josefova Dolu, jak byla školka a prázdné sklárny. Tam vše sepisovali a prohlíželi, co jsme si vzali, nic nám nevyhodili. Naložili nás na náklaďák a odvezli nás přes Zvonkovou do Krumlova."

  • "Já jsem věděla, kde u nás kvetou jaké kytky. A když jsem tam přišla poprvé v devadesátém roce, zas jsem je tam našla, jak jsme šli poprvé zase do Huťského dvora: dřípatku sibiřskou, ta rostla vedle kanálu v lese, co bylo u nás doma – všechny keře – rybíz, angrešt – ten se každý rok obnovuje, i když už je takovej ubohej –, šeřík, třešně. Všechno to tam ještě je. To byl taky takový dojemný zážitek, byla jsem z toho týden špatná."

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Budějovice, 20.11.2019

    (audio)
    délka: 03:16:34
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy česko-rakouského pohraničí KPF-01-210
  • 2

    České Budějovice, 03.12.2019

    (audio)
    délka: 01:32:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy česko-rakouského pohraničí KPF-01-210
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Zášť nemá žádný smysl

Emma Marxová, 1959
Emma Marxová, 1959
zdroj: Archiv pamětníka

Emma Marxová, rodným příjmením Oser, se narodila 2. února 1937 v šumavské obci Hüttenhof – Huťský Dvůr. Rodinu s pěti dětmi živilo hospodářství s několika kusy dobytka a plodiny z pozemků, které tatínek nakupoval, zúrodňoval a oséval. Emma vyrůstala v německy mluvícím prostředí. Události druhé světové války jejich šumavskou oblast takřka nezasáhly. Hned po válce Emmina otce zatkli kvůli členství v NSDAP a později musela celá rodina Oser svůj domov opustit. Otce z vězení propustili tři dny po odjezdu posledního transportu do Německa, rodina tak nedobrovolně zůstala v Československu. Po několika stěhováních v regionu Českokrumlovska byli Oserovi roku 1948 vysláni do oblasti uranových dolů v Krušných Horách. V Novém Zvolání u Vejprt chodila Emma do školy, ve čtrnácti letech začala pracovat jako šička v oděvní výrobě. V roce 1951 byl při přechodu státní hranice zastřelen nejstarší bratr Hermann. Emmina rodina se rozhodla k návratu do jižních Čech do obce Vyšný, později do Větřní u Českého Krumlova. Stěhovali se dohromady jedenáctkrát. Sedmkrát žádali Oserovi o povolení k vystěhování do Německa. Bratr Johann s manželkou a dětmi a maminkou Johannou Oser získali povolení k emigraci až roku 1967 - dva roky po smrti otce a svatbě Emmy s Karlem Marxem. Roku 1968 se manželům Marxovým narodila dcera Gabriele. I ta se coby dvacetiletá těsně před pádem komunistického režimu v roce 1989 rozhodla pro emigraci. Emma Marxová zůstala. Od začátku devadesátých let se podílela na obnově památky zaniklých šumavských obcí a obnově kostelů ve Zvonkové, Slavkově a Svérázi. Založila spolek přátel Šumavy – Böhmerwaldverein a svými aktivitami usilovala o rozvoj českoněmeckých vztahů.