"Já si myslím, že architektura může být velmi různá. Může být racionální nebo iracionální. A nebo ještě jiná. Ale jenom dvě věci se tady k tomuto vztahují. Buď je dobrá nebo špatná. Aby byla architektura dobrá, tak podle mě musí splňovat tři věci. Za prvé musí být užitná. Nesmí to být nějaký architektonický, nebo výtvarný výmysl, že by to mohlo spadnout nebo něco takového, jestli mně rozumíte. A musí být taky hezká. Čili toto je moje profesní krédo."
"On říkal, že v podstatě architektura může být sice hezká, ale musí mít funkci. Když nemá funkci, není využívaná a chřadne. Ale teď si vzpomínám na jedno takové souvětí, které řekl: Pánové, nemyslete si, když jdete po ulici a vidíte ty objekty, že všechno je architektura. Jenom něco málo je architektura a všechno ostatní je stavební činnost. A to se mně tak nějak propojuje až do dneška, protože my dneska všemu říkáme architektura."
"Za protektorátu jsem chodil do takzvané obecné školy, která byla 4třídní, 4roční. A pak byla taková ta do šesté, že to člověk dochodil a končil. Nebo po té čtvrté třídě mohl jít člověk na gymnázium nebo na měšťanku. Samozřejmě já jsem myslel, že půjdu na gymnázium, rodiče taky a jednou přišel otec a večer povídá – na gymnázium nepůjdeš, půjdeš na měšťanku, protože u přijímacích zkoušek na gymnázium je znalost životopisu Hitlera a ten se ty učit nebudeš. Tak mě přihlásil na měšťanku, tak já jsem ten poslední rok války chodil na měšťanku."
"Já jsem byl přidělený do ateliéru obchodních domů. My jsme vůbec nevěděli, jak takový obchodní dům v současnosti by měl nebo vypadá, protože cestovat se nesmělo, jinde nikdo to tady nevěděl taky, a tak jsme začali tápat v zahraničních časopisech. A do toho podniku tam chodilo několik velmi dobrých časopisů, jako je Domus, Architecture Review a podobně. A v jednom časopise se objevil obchodní dům v Rotterdamu. Dovedete si představit, jaká byla dračka o ten časopis, abychom si to prohlídli, no a v podstatě podle toho jsme se to tak nějak naučili. Tam jsme poznali, že nejcennějším místem v obchodním domě je vysoká stěna. A to z toho důvodu, že k té stěně můžete přirazit regál se zbožím, kdežto taková ta ostatní plocha, tam ty regály nemohly být tak vysoký. Čili je to, dalo by se říct, krabice bez oken. To byl správný obchodní dům tenkrát."
Jan Melichar se narodil 6. dubna 1934 v Olomouci manželům Janu Melicharovi a Štěpánce, rozené Koblihové. Po absolvování reálného gymnázia byl přijat na Fakultu architektury a pozemního stavitelství VUT v Brně. Studium pod vedením profesorů B. Fuchse, B. Rozehnala a A. Kuriala úspěšně dokončil v roce 1959. Po škole nastoupil do brněnské pobočky Potravinoprojektu, posléze transformovaného do Státního projektového ústavu obchodu (SPÚO) v Brně, kde byl zaměstnán až do roku 1992. Na pozici architekta zde projektoval především hotely a obchodní domy, z nichž nejvýznamnější byl Prior v Olomouci, dokončený v roce 1982. Zabýval se rovněž navrhováním výstavních expozic a přes podnik Dílo realizoval projekty rekonstrukcí a interiérů. V roce 1990 založil v Brně vlastní projektovou kancelář AID Kontakt. Je členem ČKAIT a Obce architektů, kde zastával po jistou dobu funkci předsedy. V roce 2018 dostal Cenu Jože Plečnika za zásluhy o českou architekturu.
