Řekli nám, že pojedeme za maminkou
Eva Merclová, dívčím jménem Hejlová, se narodila 6. července 1931 v Praze. Jejími rodiči byli František a Milada Hejlovi, kteří se hned na počátku německé okupace zapojili do sokolského protinacistického odboje. Rodina žila nejprve v pražské čtvrti Karlín, v roce 1935 se přestěhovali do vilové čtvrti ve Strašnicích. Tam byla v polovině července 1942 před očima své dcery Evy gestapem zatčena Milada Hejlová. Ve stejný den byl ve svém zaměstnání zatčen i František Hejl. Na konci léta téhož roku odvezlo gestapo i Evu a její mladší sestru Hanu na zámeček Jenerálka, kde gestapo zřídilo dětský domov pro děti zatčených odbojářů. Po roce a půl byly spolu s dalšími 44 dětmi převezeny do internačního tábora ve Svatobořicích u Kyjova. Konec války prožily v bývalém pracovním táboře v Plané nad Lužnicí. 12. května 1945 byl vypraven zvláštní vlak, kterým se po téměř třech letech děti vrátily do Prahy. Až po válce se dozvěděly, že jejich rodiče byli popraveni v koncentračním táboře Mauthausen. Péči o Evu a Hanu převzala babička Růžena Škantová, matka Milady Hejlové. Eva vystudovala obchodní akademii, maturovala v roce 1950. O rok později se vdala, v roce 1957 se jí narodil syn. V době natáčení pro Paměť národa (2024) žila Eva Merclová v Praze.