Všechno mohu v tom, který mi dává sílu
Emilie Slavomíra Měřičková se narodila 17. listopadu 1930 ve Svaté Sidonii v Bílých Karpatech jako nejmladší ze tří sourozenců. Vyučila se dámskou a dětskou krejčovou v Odborné škole pro ženská povolání v Bojkovicích, kde působily sestry dominikánky. Díky nim se rozhodla pro zasvěcený život. Zatímco v roce 1948 vítězili komunisté, pamětnice vstoupila do kláštera v Olomouci-Řepčíně k sestrám dominikánkám. V květnu 1950 byla poslána do Bojkovic, kde se starala o batolata a sirotky, a 27. září 1950 zažila pověstnou Akci Ř - likvidaci ženských klášterů v tehdejším Československu. Komunisté řeholnice nuceně vystěhovali a přesunuli na druhý konec země, do Bohosudova. Tam byly neustále hlídané a musely pracovat ve Vrchoslavské šroubárně. V červnu 1951 následoval další přesun, tentokrát do Varnsdorfu, kde musela sestra Slavomíra pracovat v továrně-punčochárně. V únoru 1952 ji poslali z Varnsdorfu do Dolního Lánova, odkud dojížděla do Horního Starého Města u Trutnova do továrny Texlen a posléze do Maršova 4. Asi za půl roku byla pamětnice vystěhována do Svobody nad Úpou a následně do Broumova, kde pekla rok a půl hostie. Z Broumova ji přeložili do Buchlovic, kde pracovala víc než dvacet let v domově důchodců jako ošetřovatelka. Mezitím v Uherském Hradišti vystudovala zdravotnickou školu. Z Buchlovic byla v lednu 1981 poslána do Kadaně, kde zažila velkou domovní prohlídku kvůli „ilegálním tiskovinám“ a údajnému zlatému pokladu ve vaně. Sestru Slavomíru vyslýchali a několik let chodila po soudech. Z Kadaně byla v únoru 1987 poslána zpět do Broumova a poté na půl roku do Valašského Meziříčí. V listopadu 1989 se účastnila svatořečení Anežky České v Římě. V srpnu 1990 odjela s dalšími sestrami do Bojkovic pomoci se znovuotevřením školy pro dívky. V lednu 1993 přijela do Brna a jezdívala se se sestrami modlit do rádia Proglas ranní chvály. V letech 1992-2004 působila jako generální představená celé České kongregace sester dominikánek. Od roku 2008 žije v Praze.