Jan Merta

"Můj první učitel byl otec. Mým druhým učitelem byl Jan Daniel Smetana, nejdříve se jmenoval Jan Smetana, posléze se jmenoval Jan Daniel Smetana, protože se potřeboval odlišit od jiného Smetany v Praze. A poté se jmenoval Jan Daniel Michelangelo Smetana, a to už bylo trošku na pováženou. Ale to jen pro charakteristiku. Byl to člověk, který ovládal psychologii, který měl obrovskou psychickou sílu, takže byl schopen lidi ovlivňovat hodně. Já jsem byl pod jeho vlivem určitou dobu, než jsem se musel vymanit z této situace. On to byl člověk, který mě ovšem seznámil s moderním uměním, tedy světovým, kde pro něj to umění končilo právě Goghem, ale současně mě seznámil třeba se současným uměním českým, protože žil například Jan Zrzavý. A seznámil mě třeba se staršími umělci, jako byl Bohumil Kubišta nebo Alois Wachsman. A samozřejmě to šlo k realistům, šlo to přes Jana Preislera, Slavíčka k Purkyněmu, ke gotice a tak dále. Takže toto bylo pro něj podstatné. A on to byl vlastně, dá se říct, ne přímo fanatik, ale úplně zažraný do toho umění. Takže ten zápal byl pro mě rozhodující, další impuls."

"Když mi bylo deset let, tak jsem šel s otcem kolem takzvané Knihy, kde se prodávaly knihy. Ale taky často měly tyto obchody nějakou reprodukci ve výloze. A na té reprodukci právě bylo obilné pole od Vincenta van Gogha, a to mě zaujalo. A já jsem se díval přes výlohu, to bylo trošku zkreslené přes to sklo, a otec mi v tu chvíli začal vyprávět příběh Vincenta. Tak to byl takový zasvěcující moment, jeden z momentů, které mě skutečně ovlivnily. Já jsem umění, takzvanému modernímu umění nerozuměl. Bylo mi deset a neměl jsem víceméně žádný přehled. Ale byl to takový jeden úder. A další věc, která ovšem tomu předcházela, to když mi byly zhruba čtyři roky nebo pět, tak jsem si prohlížel knihu barokního umění, protože otec měl řadu knih o umění. A nevím, z jakého důvodu jsem vzal hřebík a tím hřebíkem jsem vyškrábal oči jednomu autoportrétu Rembrandtovu, kde už se zachytil jako stařec. A pravděpodobně ten jeho pohled byl tak sugestivní, že mě to ovlivnilo a reagoval jsem asi překvapivě tímto způsobem. A tohoto motivu jsem potom později využil ve své dospělé malbě."

"Narodil jsem se v Šumperku, kde jsem byl pouze do jednoho roku svého věku. A potom jsme se přestěhovali do Liberce, kde otec byl ordinován jako evangelický farář. Mé dětství bylo neúměrně šťastné oproti třeba různým jiným bytostem, traumatizovaným umělcům, kteří třeba svoje dětství prožili v jiných podmínkách v paneláku. Já jsem se nacházel v té době v trošku absurdní situaci, protože pohraničí se osidlovalo Čechy, kteří buď přišli zvenku, anebo pocházeli z vnitrozemí, často v domech po odsunutých Němcích. A fara, kde jsme se nacházeli, byla právě vila po odsunutých Němcích. Čili tato vila měla nádhernou zahradu na způsob anglického parku, dole s rybníčkem, a souvisela s jazykem lesa, který sahal do Liberce. Takže já samozřejmě jako dítě jsem nic netušil o drastických procesech padesátých let, protože jsem se narodil v roce 1952 a v té době ještě k těm záležitostem docházelo, to byl ten tvrdý začátek komunismu. A o rok později, jenom pro informaci, zemřel Stalin, poté, co jsem se narodil, v roce 1953. A v té době vládl Klement Gottwald."