Ladislav Míka

„A pak už se valily jenom tanky. To pro nás byla občas taková zábava. Když se něco dělo u radnice, tak se občas lehlo k zemi, protože vojáci začali střílet. A potom, nějak odpoledne, protože jsme museli být ve fabrice, jsme na Šaldově náměstí s davy lidí, jak o prvomájovém průvodu, řídili dopravu. Tanky jely zespoda, už nejezdily kolem radnice, to už zbouraly barák, jezdily přes Šalďák a dolů ke kinu Moskva a do Rochlic. Po nové betonové silnici, kterou tanky zničily. Tam byli lidi, chvíli byla mezera a někdo zařval: ‚Tyhle pošleme do Jablonce!‘ A celý mávající dav se přesměroval a pustil je k sokolovně. A tanky jely místo do Prahy do Jablonce. Taková tam byla zábava... A to si pamatuju, pustili jsme je na Husovku, že je pošleme do Jizerek. A tanky se řítily na rozhlas, a tam byli ti, co to komentovali, myslím i Havel a tihle lidi.“ – „Havel s Třískou.“ – „S Třískou, jo. A teď oni: ‚Ježíšmarjá, jedou sem tanky!‘ Mysleli si, že jedou na ně, ale to byl ten náš, že je pošleme do Jizerek. Tak se pak řeklo, že se nesmí pouštět nahoru na Husovku. Tak se řídila doprava na Šalďáku. Než tam někdo přišel a rozehnal to. Ale chvíli to fungovalo, měli jsme z toho zábavu.“

„Tam se horolezci, byla tam desetičlenná mužstva a stavěli třeba tři. I s Jičínskými, s kluky z Varnsdorfu, ale horolezci. Taky jsem s nimi párkrát byl. Když někdo chyběl, tak po mně šáhli. A při těch jejich schůzích, když skončil závod a třeba nejlepší mužstvo tam mělo někoho, kdo jim to kazil, nejhorší se tahali na špagátu. V deseti lidech, abyste dali dohromady vyrovnaný mužstvo, kde zrovna nikdo nerupne, jindy rupnul zase jinej. Jak to na lyžích je, když nemůžete. Tak se furt dohadovali, kdyby tam šel tenhle místo tamtoho, a tak Karel Trousílků, cvičitel z horolezeckého oddílu, vymyslel, že pojedeme přednominační závod.“