Josef Moder

„Byl jsem nešťastnej z jedné věci, nevím, jestli to pochopíte. Já jsem nebyl Čech a já jsem nebyl Němec. Já neuměl pořádně česky, psát, to jsem se ještě později stále učil, ale v němčině to bylo stejné, doma jsme mluvili jen egerlandsky. Říkal jsem si: to není život. Pokud budeme mít dítě, musí se to změnit. A to byl začátek toho… Manželka ztratila první děcko a já chtěl stále dítě. V roce 1964 se nám narodila první dcerka. A já říkám, jednoho dne, hned se ta holka narodila, hele, ten život takhle není možný. O tom jsem byl přesvědčen. Já nejsem nic. Já jsem si vždycky myslel, že bych z toho mýho života mohl udělat trochu víc. Říkal jsem manželce, my se musíme snažit o vystěhování. To bylo hrozné, hrozné. Tenkrát se muselo vždy požádat, k té žádosti sehnat všelijaký doklady, taky potvrzení zaměstnavatele, že mě propustí, jestli to přesídlení do SRN dostanu. A museli jsme vždycky s těmi doklady ke komisi, ta byla v Sokolově na náměstí. Když jsem tam byl poprvé, tak mi hrozili vším možným. Vším možným. Taky se mě ptali: ,A proč se chcete stěhovat?’ Nejsem tak blbej, jak mysleli, tak jim povídám: ,Mám tam tetu. Ta teta ztratila manžela v té nesmyslné válce a bratranec je v sanatoriu u Regensburgu – to ještě existuje dneska – měl plicní poruchu, těm chci pomoct.’ ,Ne - tak - přesvědčte svoji tetu, aby se nastěhovala k nám do Čech.’ Já povídám: ,To ona asi neudělá, ona odsud odešla.’ Jak jsem vám říkal, že ona odcházela i s nábytkem. Tak jsme tam byli s první žádostí, na to jsme vůbec nedostali odpověď, žádali jsme snad čtyřikrát, já už to ale nevím.“

„A ten voják, ten Rusák, přišel s konvičkou mlíka, ten americký voják na něj čekal, vzal mu tu konvičku, vylil to mlíko do odpadu, potom tam napustil vodu, to vypláchl, potom mu dal tu konvičku a kopnul ho. A ten Rus musel zase jít na tu druhou stranu, na druhou výpadovou ulici. To je taková věc, kterou jsem přímo zažil, to nikdy nezapomenu. To znamená, že to lidstvo hned na konci druhé světové války nepochopilo, že se má na světě něco změnit. Představte si, dvě armády v cizině bojují už zase proti sobě.“