Jaroslav Mojžíš

* 1934

  • „Vzpomínám si, když přišly první německé jednotky. To byli pouze koně a povozy, nic motorizovaného. Ve škole jsme se začali učit němčinu od druhé třídy. A jeden rok, nevím který, přišli do naší třídy tesaři, postavili tam police a tam jsme pěstovali bource morušového pro padáky pro wehrmacht. Protože blízko za naším domem byla alej, kde rostly moruše. Ty jsme nosili těm bourcům. Když se zakuklili, tak je odvezli a z toho vyráběli hedvábí.“

  • „Právě pak začala násilná kolektivizace. Tak nám se to nelíbilo a viděli jsme ten nátlak. Tak jsme se dohodli, že uděláme nějakou odbojovou skupinu a budeme proti nim bojovat. Ještě jsme nevěděli jakým způsobem. Takže vydáme leták. Ovšem tenkrát to bylo složité. Nic nebylo přístupné, nedalo se nic rozmnožit. To by se mohly jen na nějakou blánu, kdyby se sehnala, ručně vyrýt písmena a sehnat barvu. Vše bylo neobyčejně složité, přesto jsme se do toho pustili, že něco uděláme. Než jsme něco udělali, tak to ukončili.“

  • „Výslechy probíhaly často a hodně v noci. Vzbudili mě. Muselo se spát stále se světlem. K výslechu vždy řekli, abych si nasadil brýle. Ty byly takové z filcu udělané. Dalo se to na oči, oni to upravili, aby nebylo vidět. Dovedli mě na výslech. Nepříjemné bylo, když člověka někde postavili a pozorovali. Tak jsem se mírně naklonil dopředu a zjistil jsem, že stojím u zdi. Ty výslechy, to byly neustálé otázky: Co kdo řekl? Co udělal? Co chtěl udělat? Tak člověk se snažil nic neříct. Oni občas ukázali protokol, že ten řekl to a to, i když tam o nic nešlo, ale pořád se snažili z někoho dostat co nejvíc.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 02.11.2017

    (audio)
    délka: 02:15:07
    nahrávka pořízena v rámci projektu Zachování vzpomínek 20 pamětníků Jihomoravského kraje
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vždycky jsem říkal, že komunisti by měli táhnout pryč, ne já

Jaroslav Mojžíš na vojně, rok 1960-62
Jaroslav Mojžíš na vojně, rok 1960-62
zdroj: archiv pamětníka

Jaroslav Mojžíš se narodil 4. června 1934 v Olomouci. Dětství prožil v Kojetíně, kde jeho otec vlastnil obchod s textilem. Po maturitě na gymnáziu spolu s bývalými spolužáky plánoval vydávání protikomunistických letáků. Vadilo mu, že komunisté znárodňují majetek a nutí lidi ke vstupu do zemědělských družstev. Přestože mladíci nikdy žádný leták nevydali a o boji proti komunismu pouze mluvili, byli zatčeni. Pamětník byl vězněn od 10. prosince 1953 do začátku roku 1954, kdy proběhl soud. Dostal sedmnáct měsíců vězení za trestný čin sdružování proti republice. Odpykal si ho těžkou prací v uranových dolech na Jáchymovsku. Trest mu byl nakonec o dva měsíce zkrácen. Pracoval poté v zemědělství a podařilo se mu dostat na Vysokou školu zemědělskou v Nitře. Přestože měl výborné studijní výsledky, byl z ní krátce před jejím ukončením vyloučen, protože se vedení školy dozvědělo, že je bývalým politickým vězněm. Do té doby se mu to podařilo utajit jen díky tomu, že studoval na Slovensku. Kvůli minulosti měl potíže i v dalších zaměstnáních. Nakonec však při práci vystudoval veterinární školu v Košicích. Působil jako vysokoškolský asistent a následně pracoval až do penze ve Výzkumném ústavu veterinárních léčiv v Praze.