PhDr. Svatopluk Morávek

* 1948

  • „Já si pamatuju, jak jsme v první a ve druhé třídě psali celá třída dopisy. My, dětskou rukou. Dodnes si pamatuji začátek těch dopisů: ‚Vážený hospodáři.‘ A ty dopisy jsme psali těm pěti sedlákům, kteří nevstoupili do JZD. Dodnes si pamatuju, jak jsem se jako prvňáček podivoval slovu hospodář. Smáli jsme se, jako hospoda – hospodář. Psali jsme a ty dopisy jsme jim předávali. To byl takový nátlak od nebohých dětiček, které jsou nešťastné, že oni to kazí a nevstoupí do JZD.“ – „To jste jim tam psali?“ – „Ano, to jsme jim psali, aby do toho JZD vstoupili a udělali všechno pro lepší zítřky a pro nás děti.“

  • „Otec měl bratra, který byl o 20 roků mladší, ale oni spolu měli skvělý vztah. Chodili spolu na slovácké muziky, bály, oslavy, kde spolu tančili, cifrovali. Otec byl velmi veselý člověk, oblíbený a byli známí jako oblíbená dvojice. Je to moje domněnka, ale komunisté neměli rádi otce a zřejmě přemýšleli, jak na něj a po tom únoru se to vymyslelo tak, že na základě udání zavřeli jeho bratra, který měl v té době 19 roků. Chodilo se tam do vinného sklepa. Povídali tam něco takzvaně protistátního, kecali a jen něco utrousili. A na základě toho se udělal monstrproces a tohoto bratra ve 20 letech zavřeli a skončil na mnoho let v Jáchymově. Takže tím se udělalo bubu na mého otce, kterého to dosti skříplo – byl na bratra vázaný a taky mu záleželo na dětech a na mně. Takže nemohl moc rebelovat. Komunisté na něho vytáhli takovou páku.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Šumperk, 03.03.2023

    (audio)
    délka: 02:06:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když jde člověk sám, tak si může probrat řadu věcí

Svatopluk Morávek
Svatopluk Morávek
zdroj: archiv pamětníka

Svatopluk Morávek se narodil 16. července 1948 v Mikulčicích rodičům Augustinovi a Miladě. Rodiče v Mikulčicích vlastnili hospodářství se čtyřmi hektary polností a dvěma vinohrady. Otec byl jako člen Československé strany národně sociální v zastupitelstvu obce. Po nástupu komunistického režimu se stal pro místní funkcionáře nepohodlným. Údajně právě z tohoto důvodu ještě v roce 1948 zatkli jeho bratra Jaroslava a ve vykonstruovaném procesu jej odsoudili k několikaletému vězení. Jaroslav Morávek zemřel 8. dubna 1953 po důlním neštěstí v šachtě č. 3 v jáchymovských uranových dolech. Jeho pohřeb v Mikulčicích se stal tichým manifestem a zúčastnily se ho tisíce lidí. Svatopluk Morávek se i přes počáteční potíže kvůli kádrovému profilu dostal na gymnázium v Hodoníně (tehdy tzv. dvanáctiletka). Po jeho absolvování vystudoval psychologii na Univerzitě Palackého (UP) v Olomouci a v roce 1972 nastoupil na místo psychologa v psychiatrické ambulanci v Šumperku, zpočátku jako jediný psycholog v celém okrese. V Šumperku se také oženil a s manželkou tam vychovali své dvě děti. V roce 1977 dokončil doktorát, stal se promovaným psychologem a od tohoto roku také externě přednášel psychologii na UP v Olomouci. V letech 1981 až 1992 pracoval na psychiatrickém lůžkovém oddělení v Šumperku. Ve městě spoluzakládal pedagogicko-psychologickou poradnu a v Olomouci manželskou poradnu. Opakovaně odmítl nabídky ke vstupu do komunistické strany. Svou praxi vykonával i po pádu komunistického režimu, ale využil otevřených možností. Prošel zahraniční stáží ve švýcarském Curychu, v rámci autoterapie dvakrát pobýval v džungli v Peru a ušel za pět týdnů tisíc kilometrů při pouti do Santiaga de Compostela. V době natáčení v roce 2023 stále vykonával svou lékařskou praxi.