Thomas Morel

* 1943

  • „Já jsem končil, maturoval v roce šedesát. Víte, co je to maturovat? Maturitní zkouška je zkouška, která se musí dělat na konec high school, na konec gymplu. To je velká věc, nevím, jak je to dneska, ale tenkrát to byla velká věc. Tak jsme udělali tu zkoušku a když jsme prošli, tak jsme s několika kamarády, byli jsme tři nebo čtyři, asi čtyři, jsme šli v Praze na Národní třídu, to je jedna z těch hlavních ulic, a tam bylo místo, kde se mohlo si – to rent –pronajmout, různý kostýmy pro divadlo. Šli jsme tam a vybrali si buřinky. Buřinky jsou takový klobouky, mužský klobouky, nahoře kulatý. Vzali jsme si je a chodili jsme. Měli jsme velkou radost, že jsme udělali tuhletu velkou zkoušku, tak jsme chodili po Praze. Po Národní a po Příkopech a tak dále, a když jsme někoho viděli, tak jsme udělali takhle a šli jsme dál. A když jsme někoho viděli, tak zas. A lidi na nás koukali. A my jsme se smáli, veliká zábava. A najednou k nám přišel nějaký člověk. ‚Who are you? What si going on? Co děláte?‘ Chtěli jména a tak dále. A vzali nás na policii. Mysleli si, že jsme nějaký, že děláme něco proti tomu režimu. Cokoliv se tam dělalo, co bylo jiný, možná, že jste byli proti režimu, možná.“

  • „Auto se postavilo nebo připravilo a my jsme s tím letěli do Utahu a v Utahu je jezero, které se jmenuje Salt Lake. Proč se jmenuje Salt Lake? Protože je velice slaný. To jezero každý rok, část toho jezera, vyschne. Když to vyschne, tak je to úplně bílý jako sníh a je to mnoho kilometrů každým směrem úplně rovný. A na tom jezeře se každý rok, a je to v září a říjnu, se na tom může jezdit. Každý rok jsou tam závody motocyklů, aut, náklaďáků, snaží se zlomit rekordy každej rok. Tak v tom roce 1970 jsme tam taky přijeli. Přijeli jsme tam v září a začlo se testovat. Každý den se jelo, nejdřív pomalu, pak rychleji, přidával se plyn. Taky se nevědělo, jestli se to nerozbije, začne letět, jestli to je stabilní, pomalu a rychleji, rychleji. A jednoho dne to vybuchlo, museli jsme to spravit. Nikdy se nevědělo, jestli to udělá ten rekord nebo ne, bylo to velice napínavý. Jeden den to zlomilo rekord. A musí se jet dvakrát. Jede se jedním směrem, otočit a vrátit se. A musí se to udělat v jedný hodině. Jsme zlomili jednou rekord, otočili se, něco bylo špatně, rychle to spravili, ale neudělali to v jedný hodině. Tak se muselo znova. A každej den znova. A nakonec jednoho dne jsme odjeli jedním směrem, odjeli druhým směrem. Tam je na to organizace, která tam stojí, stop watch, je to velice regulovaný. A řekli ‚world record‘. Měli jsme velkou radost. Ten večer se šlo do kasina, velká sláva. Pilo se, jedlo, velká sláva. A když vstali next day, jako příští ráno vstali, podívat, venku sníh. Auto bylo pod sněhem, sníh všude, což znamenalo, že to byl konec sezony, kdy se může jezdit. Kdyby to neudělalo ten rekord ten den, tak příští den by už nemohli a neměli peníze, aby mohli přijet příští rok.“

  • „Poslal jsem dopisy na různé univerzity a vybral jsem tu univerzitu tady v Chicagu, která se jmenuje Illinois Institute of Technology. Slíbili, že mě budou podporovat finančně, protože jsem neměl žádné peníze. Odjel jsem z Prahy a měl jsem pět dolarů. To bylo víc peněz než dneska, to bylo třeba jako patnáct dolarů. Ale patnáct dolarů to taky není tolik, že jo. Přijel jsem do školy a přišel jsem první den do kanceláře toho mého departmentu a pozvali mě, abysme si promluvili. Říkal jsem: ‚Jsem tady, já mám to stipendium.‘ A oni říkali: ‚Jaký stipendium? To byl nějakej omyl, vy žádný stipendium nemáte.‘ Ale naštěstí ta hlava toho departmentu byl Čech, nebo nebyl Čech, on to byl Maďar, ale on si vzal Češku za manželku a žili v Praze nějakou dobu. A on taky odjel před válkou do Ameriky. Vyštudoval tady a byl tady hlava toho departmentu. Tak on viděl, že mám problém. Že nemám žádný peníze, tak se ptal různých lidí, co bych mohl dělat. Tak mi dal nějakou práci, dělal jsem různé (věci), postavil jsem regály, dělal jsem různé pomocné práce a mezitím mi dali půjčku.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Chicago, 18.01.2020

    (audio)
    délka: 01:09:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Stavět nejrychlejší auto na světě, to by bavilo každého

Thomas Morel
Thomas Morel
zdroj: žákovský tým PNS

Thomas Morel se narodil 26. září 1943 ve Spojených státech amerických do rodiny emigrantů z Československa. Otec měl židovské předky, matka české. Po konci války se s nimi vrátil do Československa, kde vyrostl a vystudoval ČVUT. V roce 1967 využil možnost strávit stipendijní pobyt na univerzitě v Chicagu, který se později změnil v celoživotní emigraci. Po srpnové invazi v roce 1968 také opět emigrovali jeho rodiče, tentokrát do Kanady. Krátce po příchodu do USA dostal Thomas možnost podílet se na stavbě auta Blue Flame (Modrý plamen), které mělo překonat světový rychlostní rekord, což se také v roce 1970 podařilo. Po studiu pracoval ve firmě General Motors, dnes řídí svou firmu Gamma Technologies, jejíž programy využívá většina velkých automobilových závodů po celém světě. V roce 2017 věnoval ČVUT milion dolarů.