Jana Morozovičová

* 1941

Protikomunistický odbojár, Príbuzný/príbuzná politického väzňa, Svědci lokálních událostí z éry komunismu
21. 8. 1968 - Invázia vojsk Varšavskej zmluvy, 1948 - 1955 - Politické procesy v ére stalinizmu, 9. 5. 1960 - Amnestia politických väzň
  • 1
    Přehrát
    Pozastavit

    O Ervínu Kolenatém, příslušníkovi třetího odboje

    (audio)
    délka: 01:07
    Download file
    Info

    „Já si ho předtím vůbec nepamatuju, pamatuju si ho, až když se vrátil na amnestii v roce 1964. Maminka se strašně snažila všemi možnými způsoby zvrátit jeho rozsudek smrti. Zpětně říkala, že snad byla u nějakého vyšetřovatele, kam se dostala snad přes nějakého kněze, a tak nakonec dostal milost na doživotí. Šestnáct měsíců nebo jak ještě dlouho byl v cele smrti. Maminka říkala, že dostala úplně výjimečně povolení k návštěvě a že ho vůbec nepoznala, jak byl naprosto zdevastovaný. Zmučený. Když potom přišel v tom roce 1964, tak nám něco málo řekl a muselo to tam být strašný.“

  • 2
    Přehrát
    Pozastavit

    Otec přišel o práci kvůli uvěznění švagra Ervína Kolenatého

    (audio)
    délka: 00:43
    Download file
    Info

    „Tatínek náš si tady vybudoval docela pěkné postavení, ale druhý den, jakmile vyšlo najevo, co se v rodině stalo, už nesměl přijít do práce. Tak nedělal vůbec. Maminka mi pak ukazovala nějaké složenky, že se lidé skládali na takto postižené. My jsme byly tři děti a tatínek bez zaměstnání. Tak potom jediné, co našel, byla práce ve výrobě v ČKD Stalingrad. To tenkrát byla akce ‚70 tisíc do výroby‘.“

  • 3
    Přehrát
    Pozastavit

    Sestry se nemohly dostat na žádnou školu

    (audio)
    délka: 01:15
    Download file
    Info

    „Chodily jsme se sestrou do základní školy, tenkrát to bylo osm let, a když jsme skončily, tak mamince ve škole řekli, že se nedostaneme na žádnou školu vzhledem k politické nespolehlivosti. Prý jedině na zednici nebo jeřábnici. Tak to naši řekli, že v žádném případě... (To byl rok 1955?) Padesát pět, ano. Tak jsme zůstaly doma... ale nějaké vzdělání jsme samozřejmě chtěly. Tenkrát jsme musely být dělnické kádry a to se muselo být někde dva roky v zaměstnání a teprve pak jít do školy. A tak jsme se dostaly na chemickou školu. (Na dálkové studium...?) Na večerní. Chodily jsme do školy po práci každý večer nebo odpoledne až do večera.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha 6, 08.11.2016

    (audio)
    délka: 48:18
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
    Download file
    Info
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jak odmaturovat, když máte špatný kádrový posudek

Jana Morozovičová 60. léta
Jana Morozovičová 60. léta
zdroj: Pamět národa - Archiv
zdroj: Pamět národa - Archiv
Stáhnout obrázek

Jana Morozovičová, rozená Makešová, se narodila 25. srpna 1941 v Praze, má dvojče Evu a o čtyři roky mladšího bratra. Tatínek Oldřich Makeš byl vystudovaný právník a maminka Marta Makešová, rozená Kolenatá, pracovala v administrativě. Válku rodina přečkala v Brně, protože tatínek v rodokmenu objevil vzdálené židovské předky a necítil se v Praze bezpečně. V roce 1948 na rodinu dopadla tíha perzekucí, protože maminčin bratr Ervín Kolenatý spolupracoval s protikomunistickým odbojem a za převaděčství byl v roce 1949 odsouzen k trestu smrti.  Podle rodinných vzpomínek soud trest smrti snížil na doživotí. Devítiletý trest si ve vězení odpykávala i jeho manželka. Oldřicha Makeše okamžitě vyhodili z práce a rodina se ocitla bez prostředků. Dcery nesměly studovat, měly pouze možnost vyučit se jako zednice nebo jeřábnice. S velkým úsilím se jim však nakonec odmaturovat podařilo. V padesátých letech se pamětnice provdala za Kazimira Morozoviče. Celý život pracovala ve Výzkumném ústavu antibiotik v Roztokách u Prahy, kde začínala jako laborantka a končila jako výzkumná pracovnice. Je spoluautorkou patentu, který souvisí s výrobou penicilinu.

Zobrazit celý příběh pamětníka (Czech)
Fotografie (10)
Zobrazit všechny fotografie (10)
Odkazy (0)