U nás se během kolektivizace do lidí střílelo
František Mráz se narodil 24. prosince 1934 v obci Bicaci (slovensky Bikači, maďarsky Mezőbikács) v bihorské župě v Rumunsku. Patřil mezi místní komunitu Slováků, kterých v této oblasti tehdy žilo kolem 30 tisíc. Jeho rodná obec ale stála v nížině izolovaná od dalších slovenských obcí a osad a její vývoj se tak od ostatních slovenských vesnic poněkud lišil. Slováci v obci žili společně s místními Maďary a Rumuny. Za války jeho otec narukoval do maďarské armády a nějakou dobu bojoval na frontě. Když se blížil konec války, utekl domů a až do osvobození se ukrýval. V roce 1946 otec s částí rodiny odjel do Československa, zatímco matka s dcerou a Františkem Mrázem zůstali v Rumunsku. V obci Bikači tak zažili průběh kolektivizace. Úřady tehdy lidem zabraly veškerou úrodu. Hladoví obyvatelé pak během protestů zabili jednoho z úředníků. Do obce následně vtrhli vojáci, kteří začali bezhlavě střílet do shromážděného davu. Po těchto jatkách na zemi zůstalo bezvládně ležet devatenáct mrtvých mužů a žen. Ostatní, mezi nimi i matku pamětníka, poté naložili do nákladních vozů a odvezli. Matka a část odvezených měli štěstí a asi po čtyřech dnech se vrátili. Několik sedláků však skončilo v pracovních táborech a nikdo z nich se už do Bikače nevrátil. V roce 1949 se podařilo odcestovat do Československa i zbytku rodiny a všichni pak žili v příhraničním městečku Vidnava. Během povinné vojenské služby se pamětník v roce 1954 přihlásil k výsadkářům a následně ho určili na studium Vojenského politického učiliště Josefa Hakena v Roudnici nad Labem. Po dvou letech studia se stal politickým komisařem. Nakonec ale v této funkci nenastoupil do aktivní služby, protože v roce 1958 došlo k reorganizaci 22. výsadkové brigády a snížení počtu politických komisařů, a tak František Mráz odešel do civilu. V roce 2017 měl svůj domov stále ve Vidnavě.