Karel Mukařovský

„Pořádali jsme pro ty děvčata tady, protože jsme na to měli peníze, diskotéku takovou, že jo. Sem se stahovalo z půl okresu, chlapci, 40 holek, že jo. No a teď byly ty volby (1960) a tam byly takový tři, který se nám nelíbili, ty, který měli, já musím mluvit pomalejc, já melu, který měli, si dávali za úkol, že vytahají stromky, kdo má velkou zahradu, že to musí osázet, nechtěli pouštět děti do škol, takový, co mleli komunisti jako to... Tak jsme na to přišli, že jsme ty děvčata, takový ty četařky, to byly ty jejich vedoucí, zavolali a říkali jsme: ‚Helejte, když budete volit tyhlety a tyhlety, tak zatrhnou čaje, žádný, my tomu říkali čaje, tady nebudou, ta diskotéka.‘ Tak jsme je namenovali a říkali jsme: ‚Helejte, když půjdete k volbám, tak musíte chodit za sebou, ne v celým houfu, oni by vám řekli, abyste šly normálně a to...‘ Tak voni normálně ty tři škrtaly. Byli tady z tý komise okresní a říkali: ‚Jak je to možný, že ty děvčata choděj za plentu, dyť tady nikoho neznají?‘ Kdyby to bejvalo prasklo, tak mě zavřeli, včetně mě, protože jsme je vyhecovali. No, a tak oni neprošli, ty tři kandidáti, ty, o co se nám jednalo, a přijeli, ta okresní komise, chtěla to ovlivnit, že jo. Zase tady byla ta místní komise bezvadnejch lidí, který řekli: ‚Ne.‘ To bylo důležitý. No, takže se konaly za tejden volby (znovu).“

„Sestřelili letadlo nad Kralupama, americký nebo anglický, když bombardovali. Ty spadli padákem, zachránili se a šli tam k nějakému panu Sahulovi, to byl zrovna mojí sestřenice manžel, ten měl asi dvacet lidí zaměstnanejch, měl nějakou dílničku, on je tam schovával několik dní a oni se chtěli dostat tady na Vysočinu k partyzánům, jo? A on znal tady starostu místního, tak jim dal adresu a oni přišli tady, je našel zrovna můj táta, je našel tady. Měli papírek (se jménem) Kratochvíl. Tak je doved k tomu starostovi, no to bylo... to by ho Němci zastřelili – a on je tam nechal týden! Ale teda spali v chlívě, protože by si je nemohl vzít do baráku. Tam byla taková palanda, no, dal jim najíst, všecko na cestu a šli na tu Vysočinu a po válce mu psali, zachránili se.“