Vít Frank Mutl

"Já jsem jel do Jugoslávie a přešli jsme přes hranice. My jsme neměli žádné papíry, přešli jsme přes hranice a tam přes noc jsme šli lesem a takovými horami. A co si o tom vzpomínám, je, že tam byli vojáci dole pod námi a my jsme byli už blízko k hranicím a my jsme jenom, něco jsme udělali, že oni tam najednou začali křičet. A my jsme utíkali a psi štěkali. No a my jsme se dostali do Itálie mezi hranicí, kde je Rakousko, Itálie a Slovinsko. Tam jsi utekl v tom místě. My jsme přelezli přes hranici, oni nás Italové chytili. A to byli Italové, jsou takoví... oni měli takové klobouky s péry a měli takovou radost, že někoho chytili na hranici a pořád nám dávali koňak. Protože my jsme neměli co pít, my jsme chtěli vodu, to si vzpomínám. Hodili nás do vězení v Terstu a tam jsme byli asi měsíc, ve vězení, než zjistili, že nejsme žádní zločinci nebo něco takového. A na co si vzpomínám, že oni nám dávali jíst špagety každý den. Každý den jsme dostali špagety, a ne maso nebo tak, to byla jenom ta rajská omáčka se špagetami."