Jan Neckář

„Všetaty byly absolutně obšancované a zabarikádované, tam byl zátarasy, všude hlídky VB a já jsem si říkal, ne, když už jsme se tam vypravili, tak tam pojedeme k tomu hrobu. Tak jsem na automapě staré listoval, kudy bych se tam dostal, našel jsem polní cestu. To už se smrákalo, už byla tma. A tak jsem tam vjel na polní cestu a jel jsem a najednou v remízku baterka a už mě zastavili, Veřejná bezpečnost, volha postavená a schovaná. ‚Kam jedete?‘ ‚No, do Všetat jedu.‘ ‚Za kým jedete?‘ ‚Toho neznáte.‘ ‚Tak si vystupte.‘ Tak jsem musel dát doklady a všechno, zkrátím to. Musel jsem se obrátit a jet pryč, a samozřejmě šla hláška na agenturu, že jsem živel, který jel do Všetat na výročí Palacha. Okamžitě se to řešilo na stranické schůzi, kam byl pozvaný Vašek. A když mi to brácha vysvětloval, že přišel nějaký chlapík a říkal mu, že by měl zvážit moji spolupráci s ním. Že by se měl se mnou rozloučit.“

„Přišlo udání, že snad jsme zkorumpovali ředitele nebo jednoho ze šéfů agentury, a tak brácha šel asi na dvě hodiny do Bartolomějské na výslech, kde ho vyslýchali, jak to bylo. V podstatě šlo o úplnou blbost. Ten člověk, šéf si potřeboval něco přestěhovat, koupil si nábytek a potřeboval ho přestěhovat domů. A protože my jsme disponovali dvěma Aviemi, které vozily naši aparaturu, a ten náš dotyčný dopravce říkal, my vám to tam odvezeme. Tak to tam odvezl a někdo ho viděl a udal s tím, že Neckář koupil šéfovi ložnici. Prostě nesmysl. Nakonec se to vysvětlilo. Vašek nám pak vyprávěl, jak to chodilo na Bartolomějské, že byli dva, jeden hodný, jeden zlý. Hodný ho vyslýchal a pak přišel ten zlý a začal ho dusit a podobně.“

„Pamatuji si, že jsme zůstali přitlačení na zdi pod tím podloubím, jak tam pak byly ty ruce, zůstali jsme přitlačení. Já jsem jí říkal: ‚Hlavně neupadni, nebo skončíme ušlapaní.‘ No a dav opravdu v podloubí, kde jsou široké sloupy, se hýbal takovým způsobem, že jsem si říkal, teď to sloupoví dav snad zboří a spadne to tady všechno na nás. Obrovský tlak to byl, kdo to nezažil, tak to ani, jak bych to řekl, nemůže pochopit, co to je. Protože to už ztěžka člověk dýchá. A najednou v té zadní části podloubí se to začalo uvolňovat, tam se vytvořila ulička policajtů, oni utvořili uličku, a odtud se dalo vycházet a oni tam pendreky všechny mlátili.“

„My jsme, ten šok a to překvapení bylo takové, že vlastně nikdo nevěděl co, že jo. Tam prostě najednou opravdu byla hlaveň tanku v okně. Tam byl problém v tom, že tak jak jsme už dneska zjistili, že to všechno bylo připravený, že ti Rusové tady měli povolení, pozvánku, pozvání, dopis od těch určitých lidí, soudruhů, kteří to pak tady zajišťovali, v čele s Biľakem a těmi všemi potentáty, kteří zajistili, že letadla mohla na Ruzyni přistávat, normálně by nemohli. Tak jako teď na Ukrajině.“