Josef Nedomlel

„Já si živě pamatuju na osvobození, když po ulici jezdily tanky, ruská vojska, která v těch Klánovicích byla. Vojáci měli takové malé koníky, takže za těma tankama šlo vojsko, koníci, vozy, všechno, co k armádě patří, děla. A úplně nejstarší vzpomínka je, když jsme se schovávali při bombardování Prahy do krytu. U toho řeznictví byl pochopitelně sklep, kde jsme měli připravené nějaké lavice, základní potraviny, deky a tak. A když začaly padat takové stanioly, což bylo rušení radaru, tak jsme věděli, že se bude bombardovat. Tak jsme se rychle přemístili do sklepa, poslední to zavalil smrkovýma kuláčema, aby nám tam nespadla bomba. Tak to jsou moje nejstarší vzpomínky. Těsně předtím, než ta vojska přišla, když bylo osvobození, tak jsme se s tatínkem, on spíš ze své zvědavosti než mojí, chodili dívat do Horních Počernic, jak bombardujou Prahu.“