Dar je žít bez ztráty paměti
Svatava Němcová se narodila 25. února 1931 Jindřichu a Marii Čunátovým. Celý život prožila v Milevsku, odkud má i řadu vzpomínek na dobu druhé světové války. Později se zde provdala a vychovala dvě dcery. Její velkou láskou bylo cvičení v Sokole. Jako dorostenka se účastnila XI. všesokolského sletu, v Českých Budějovicích absolvovala Tyršovu školu pro cvičitelky a nakonec se stala náčelnicí. Cvičení spolu s vírou a pevnými rodinnými vztahy jí pomáhalo překonat těžká životní období. Když byl její otec odsouzen za velezradu na 15 let vězení, živila rodinu jako soustružnice. Po narození dvou dcer se jí podařilo získat pracovní místo v účtárně. I když byl otec v roce 1969 rehabilitován, rodinu provázela v době normalizace další omezení, například ohledně studia dcer. V roce 1980 pamětnice vážně onemocněla a do zaměstnání už se nemohla vrátit. Další roky svého života věnovala rodině a práci v Sokole. Za nejhezčí období svého života považuje dobu po sametové revoluci. V době natáčení stále žila v Milevsku.