Otakar Němec

* 1935

  • „Najednou začaly houkat sirény, když už Američani obsadili město. Měli už přichystané věci na baseball. A najednou začaly houkat sirény, tak jsme nevěděli, co se děje. A ona německá armáda se Shörnerem [pouze část jeho vojska] najednou přistoupila ke Klatovům. To byli ti, co utíkali přes Prahu na západ. My jsme nevěděli, co se děje, tak nám pak říkali, abychom byli v klidu. To hlásili, že je odzbrojí. A tam vedle Husova náměstí, tak tam přišli první vojáci [němečtí]. My jsme tam pak také došli. A ti vojáci šli pěšky a museli vyhazovat všechno – pušky, revolvery, buzoly. Všechno na hromadu. A tam stáli Američani a oni [němečtí vojáci] šli pěšky jako zajatci na Domažlice a tam do Bavorska.“

  • „Manželka pocházela z Podkarpatské Rusi, ale byla českých rodičů. Její tatínek byl zeměměřič. A když byl mladý, tak je lákali na tu Podkarpatskou Rus za první republiky. A tam dostal třikrát takový plat, než by měl tady. Jejich tatínek tam byl jako úředník a musel plnit úkoly v úřadě. Ale celá rodina v noci, než se uzavřela hranice [po dohodě mezi Stalinem a Benešem o odstoupení Podkarpatské Rusi Sovětskému svazu], za podpory nějakých lidí utekla. Měli možnost jim dát zprávu o tom, jak to v noci proběhne, a tak utíkali přes Budapešť. Ve vlaku seděli na zemi.“

  • „Já si pamatuji, že ti lidé, kteří byli zavření a perzekvovaní, tedy odbojáři, že se na ně lidi skládali s penězi nebo s potravinovými lístky. Já si pamatuju, že jsem nosil takovou bančičku, konévku na mléko, a tam v dolní části jsem měl peníze a potravinové lístky pro ty rodiny. A šel jsem na určitou adresu a tam jsem to předal a zase jsem šel potom pro mléko. To bylo tajné, říkali mi, abych se nenechal chytit. Ale to nebyly velké sumy, aby to případně vypadalo, že je to pro nás nebo kamarády.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 27.07.2021

    (audio)
    délka: 02:16:47
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Spoustu životů bylo obětováno, abychom mohli žít

Otakar Němec, těsně po druhé světové válce
Otakar Němec, těsně po druhé světové válce
zdroj: Archiv pamětníka

Otakar Němec se narodil 8. března 1935 v Klatovech. Jeho otec Jan Němec se živil jako pilařský dělník a matka Marie Němcová byla v domácnosti. O 12 let později se mu narodil bratr. V Klatovech rodina prožila druhou světovou válku, během níž drobnými činnostmi podporovala tamní odboj. Velkým zážitkem pro Otakara Němce bylo osvobození Klatov americkou armádou v roce 1945. O rok později se celá rodina přestěhovala do Mariánských Lázní, kde ještě probíhal odsun německého obyvatelstva. Rodina zde dostala dům právě po nich a usídlila se tu natrvalo. Otakar Němec se vyučil elektromontérem a působil v městském stavebním podniku. Později si dodělal školu a pracoval tam jako projektant. V 50. letech poznal svoji budoucí ženu Marcelu Švandovou, která se do Mariánských Lázní dostala také až po válce, když prchla s otcem, matkou a bratrem z Podkarpatské Rusi. Na společné dovolené v Bratislavě zažili srpnové události roku 1968. V roce 1975 se manželům Němcovým narodila dcera Marcela. V Mariánských Lázních prožili normalizační léta i rok 1989 a žili zde i v čase uskutečnění rozhovoru (2021). Po listopadovém převratu se Otakar Němec začal plně zajímat o historii, k jeho koníčkům patřila už předtím. Stal se aktivním účastníkem výročních oslav osvobození americkou armádou v Plzni a také zastáncem obnovení původní mariánskolázeňské synagogy. Pátral rovněž po osudu svých židovských spolužáků, kteří odešli z Klatov do koncentračních táborů.