Miroslav Nepodal

* 1930

  • „Já vím, že mě tam vždycky zvali a se mnou mluvili, jestli bych byl ochoten s nima spolupracovat, a já jsem říkal, že moje zaměření je úplně jiný, tak si nějak nepamatuju, že bych něco podepsal, ale vím, že když jsem se potom vrátil a už jsem byl v normálním zaměstnání, že mě, že jsem byl taky dvakrát zvanej do Bartolomějský.“ „A to bylo někde na konci sedmdesátých let?“ „To už bylo po osmašedesátým roce, ptali se mě na nějaký lidi, protože u nás byli na praxi nějaký vojenští absolventi, dělali vysokou technickou vojenskou školu, myslím v Brně, a v tý době se taky na ně ptali, co oni tam dělají a čím se zabejvají a takový všelijaký věci. Pamatuju se, že jsem tam seděl v malý místnosti v tý Bartolomějský, že jo, tam seděli proti mně dva soudruzi v civilu, jeden přes druhýho mi dávali otázky, takže jsem opravdu nevěděl, co je zajímá, zřejmě bylo všechno nahrávaný, no a pak mě pustili a potom jsem tam, myslím, byl ještě jednou.“

  • „V Pankráci ve věznici byl útvar, kde měli politický, my jsme tomu říkali basprojekt, protože některý odborníci, když se neprojevovali správně politicky, tak byli zavřený. Dostali se do kriminálu. No a já jsem potom s nima chodil, protože jim fabrika zadávala práce do vězení, tak jsem tam chodil na konzultace, měl jsem legitimaci a prošel jsem vrátnicí, ukázal jsem jim ji, oni mně otevřeli zamřížovaný vrata, těch tam bylo několik a doprovod mi dali až do místnosti, kde probíhala konzultace. Já jsem seděl na jedný straně stolu a lidi, co byli zavřený, byli na druhý straně a ještě to pozorovala nějaká bachařka, dávali na nás pozor, abychom se nebavili třeba jinak než technicky. Takhle to bylo. Docházel jsem i do kriminálu.“

  • „Ale ono, jak se říká, odříkaného chleba největší krajíc, začaly o mě mít zájem různý instituce. Samosebou i politický. Vždycky mi podstrčili nějakou přihlášku a já jsem říkal: Mě baví technika, a kdybych chtěl dělat politiku, tak už bych měl nevím kolik hvězdiček a jestli chcete, abych dělal dobře techniku, tak mi dejte s politikou pokoj.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 10.06.2024

    (audio)
    délka: 01:57:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 17.06.2024

    (audio)
    délka: 01:56:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Inženýrem bez diplomu

Miroslav Nepodal
Miroslav Nepodal
zdroj: Archiv pamětníka

Miroslav Nepodal se narodil 2. března 1930 v Praze rodičům pocházejícím z jižních Čech. Rodina nijak nesympatizovala s komunismem a Miroslav Nepodal proto neměl kádrové předpoklady pro studium. Po základní škole se vyučil jemným mechanikem a časem vystudoval maturitní obor na průmyslové škole. Přestože neměl vysokoškolský diplom, díky svému nadání a schopnostem se prosadil v oblasti konstruování přístrojů pro letectví i jiné obory, podílel se na řešení významných státních úkolů, mnohdy tajných, a také hojně cestoval do zahraničí – do Sovětského svazu, do Číny, ale i do Francie. Jako odborník byl natolik potřebný, že mu nadřízení tolerovali neochotu vstoupit do KSČ. Neunikl však zájmu bezpečnostních složek. Na vojně ho ke spolupráci získala vojenská kontrarozvědka jako informátora s krycím jménem Aktovka. Státní bezpečnost (StB) se jej snažila využívat od sedmdesátých let, jeho svazek byl ukončen a odložen do archivu v roce 1984. Celý život se držel hlavně toho, co mu bylo blízké: techniky. V roce 1991 odcházel do penze s osmnácti patenty na kontě. Roku 2024 spokojeně žil v Modřanech v domku, který postavili jeho rodiče.