Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Diosdel Lores Tiser ()

• nació el 21 de septiembre de 1989 en Santiago de Cuba, República de Cuba

• en 2005 entró a una escuela preparatoria con especialidad en veterinaria, pero no la finalizó debido a desacuerdos con el director y empezó a laboral en el sector de la construcción

• en diciembre del 2013 lo condenaron a dos años de prisión por el supuesto delito de intento de salida ilegal del país vía la Base Naval de los Estados Unidos de América en Bahía de Guantánamo

• durante su estancia en el “Combinado de Guantánamo” se unió a los opositores del régimen comunista en Cuba

• de presidio salió finalmente en noviembre 2016

• es activista de derechos humanos y miembro de la “Unión Patriótica de Cuba” [UNPACU]

• reside en el sur de Guantánamo, tiene un hijo

Česká verze příběhu následuje po té španělské:

Diosdel Lores Tissert, activista de derechos humanos, lucha contra el régimen comunista en Cuba pese a que sus acciones significan persecución, encarcelamientos o amenazas, y subraya su motivo de formar parte de la oposición: “¡El Gobierno no permite libertad, ni exigirla, aunque es el derecho de todos los humanos, pero no se puede estar bajo ningún tipo de temor, hay que luchar por ella”!

Desde niños vivíamos el maltrato

Diosdel Lores Tissert nació el 21 de septiembre de 1989 en la provincia de Santiago de Cuba dentro de una familia humilde y con recursos económicos limitados. Diosdel viene del pueblo Aguada, donde no tenían acceso a la electricidad o agua potable. “Los niños vivíamos el maltrato y la discriminación, como seres humanos vivíamos en malas condiciones, viví todo lo contrario de lo que describía Fidel Castro en sus discursos sobre la niñez feliz y segura. Los hijos de los directores sí tenían juguetes, yo jugaba con un palito y bote de champú”, recuerda. A los 16 años, en 2005, entró a una preparatoria con especialidad en veterinaria, sobre la cual agrega: “Los profesores eran jóvenes, apenas terminando sus estudios, se ocupaban de cualquier cosa menos de nosotros. Había casos de profesores y muchachitas, hasta se casaban, a veces los padres se quejaban y los despedían”. Parte de la formación educativa consistía en cursar un entrenamiento militar, donde enfrentaba represiones, castigos y torturas, según Diosdel comparables con las prácticas de los carceleros en prisión, tal como lo vivió años más tarde. Su época estudiantil no representó para él un periodo de felicidad.

Tienes que ser violento para sobrevivir

Diosdel abandonó sus estudios de veterinaria en Guantánamo por haber sido acusado de sabotear una conferencia al tirar un condón relleno de agua en el interior de las instalaciones, y en otra ocasión, de beber alcohol durante el transcurso de la clase. “Ya tuve todos encima, no pude seguir mis estudios, mejor empecé a trabajar como ayudante de construcción en las obras”, menciona. Diosdel se acostumbró al trabajo duro y a la violencia, ya que la zona del sur de la ciudad de Guantánamo, donde Diosdel vivía, era conocida como la “zona caliente”: “La plaza 28 de septiembre de Guantánamo es la plaza que más agresión tiene, más muertos. Tienes que estar violento para sobrevivir. Para salir a comprar naranjas, había más de dos que querían pasarte encima. La policía no tiene control de esto”, ejemplifica las condiciones existentes en su barrio. Las agresiones están a menudo vinculadas con el problema del consumo de drogas, frecuentemente hechas de una manera clandestina. Por tanto, el grado de criminalidad es alto, la zona concentra condiciones higiénico-sanitarias insatisfactorias: “No puedo dejar salir a mi sobrina a jugar en la calle, todo apesta, hay mucho contagio, es como un basurero”, añade.

Condenado por acercarse a la frontera

A finales del año 2013, Diosdel fue desalojado por la policía provincial de Guantánamo, exactamente cuando su novia llevaba ocho meses de embarazo. “Encontramos un terrenito en Santa María, lo quise comprar, estaba vacío, decidí construir ahí un cuarto de madera. Pero llegó un tractor y demolió la vivienda, bajo la supervisión de jefe del Sector y policía”, recuerda Diosdel. Pese a las complicaciones, volvió a reconstruir su casa y pagó una multa de 3,000 pesos por este hecho. En seguida de este incidente, la Seguridad del Estado detuvo a Diosdel llevándole a la Estación de Operaciones de Guantánamo, donde lo dejaron sin juicio y sin poder a ver su familia durante 24 días. “Fueron los 24 días más tristes y dolorosos de mi vida. Me torturaban psicológicamente, amenazándome con que mi hijo se iba a morir de hambre y mi madre enferma de corazón por un infarto”, comenta Diosdel. A los 22 días de encarcelamiento realizó una huelga de hambre de dos días, como protesta por la injusta acusación de querer unirse a los contrarrevolucionarios y de que supuestamente Diosdel había recibido alguna información importante de un disidente. Por ambos antecedentes, finalmente lo condenaron a dos años en el “Combinado de Guantánamo” por el delito de intento de salida ilegal del país al acercarse al linde con la Base Naval de EE. UU. en Bahía de Guantánamo. Lo liberaron en noviembre 2016.

Las cárceles cubanas

En la prisión, a Diosdel continuamente lo movían entre los pisos de las instalaciones, de esta forma intentaban evitar que los presos políticos se comunicaran entre ellos: “Con muchos hermanos pasé por situaciones incómodas, por socializarse entre nosotros, esto significó fuertes torturas, nos movían a otras celdas. La represión era para las guardias fundamental”, recuerda su estadía. Diosdel creó una sincera amistad con disidentes y activistas por los derechos humanos, entre ellos con José Manuel Rodríguez Navarro[1], condenado a cuatro años de prisión bajo el cargo de Peligrosidad Social, y con Emilio Plana Robert[2], otro opositor al régimen comunista. En el Combinado existen dos habitaciones de tortura, en ambas Diosdel fue torturado físicamente - tanto en la “Shakira” como en el “Balancín”.[3] “El Consejo de los Reclusos” es responsable de mantener orden dentro de la cárcel, cada piso tiene su propio jefe de Consejo, el más conocido de Guantánamo se apoda “Coco”. Existen celdas especiales para aquellos que se permanecen en huelga de hambre y también, un cuarto médico con cinco camas, donde “guardan” a los presos que ocasionan disturbios, el cual Diosdel describe así: “Los médicos funcionan junto con las guardias, están acogidos al mismo sistema. Dicen que estás alterado y te ponen tranquilizante. Te esposan, te amarran y te dejan para que te coman los mosquitos”.

Talleres de derechos humanos

En la prisión se familiarizó con el tema de los derechos humanos y al salir de la cárcel en 2016, preservó en el esfuerzo en contra la violación de ellos y entró a la organización opositora al sistema comunista “Unión Patriótica de Cuba” [UNPACU][4]: “¡La represión es inmensa, fuerte, las detenciones imparables! La agresión contra nosotros cuando estamos sentados en la calle, gente en civil viene y te rompe el teléfono, te atacan en la zona de wifi, te gritan. Así se mantiene, no han cesado en eso”. Entre las actividades contra el régimen cubano de Diosdel aparecen los talleres organizados por UNPACU sobre diversos temas en derechos humanos, asociaciones cívicas, psicología, economía, cultura y de entre ellos se priorizan los cursos sobre la defensa pacífica del pueblo cubano. Además Diosdel participa en debates, reparte discos y comunicados en los barrios. “Me faltaba mucho de capacitación, conocí mucho gracias a los talleres, sobre mi derecho, me capacité en diferentes tipos de materias”, reconoce con agradecimiento.

Hay que exigir nuestra libertad

Diosdel es perseguido y vigilado constantemente por la Seguridad del Estado, ya sea por dónde transite o en su domicilio al sur de Guantánamo, no obstante, persiste en sus actividades opositoras al régimen. Según él, en Cuba nada ha cambiado y todo ha seguido igual durante toda su vida, esto refiriéndose a la crisis alimentaria y pobreza en Cuba, más ahora, bajo la pandemia de COVID-19[5], circunstancia que aprovechan los policías para perseguir a la población cubana a diario. “El Gobierno cubano siempre ha tenido la posibilidad de cambiar esta república, nunca han querido hacerlo. No tenemos libertad de comunicación ni de prensa. Aquí somos multados si te ven grabando una escena, hasta con 3,000 pesos, te quitan teléfono, te hacen desaparecer o te encierran en los calabozos y te dan una paliza de recibimiento”, subraya los motivos para persistir en su esfuerzo y concluye: “¡ni permiten libertad, ni exigirla, por eso aunque tengamos fuerte represión por el Gobierno cubano, cualquier que quiere exigir su libertad que le siga, porque mientras no lo exigimos, nunca vamos a ser libres”!

 

[1] José Manuel Rodríguez Navarro, activista de la “Alianza Democrática Oriental” [ADO], fue en 2013 premiado con la distinción “Pedro Luis Boitel”. Más información aquí: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/cuba-jose-manuel-rodriguez-preso-politico-baracoa-guantanamo-ado-golpizas-/30145.html

[2] Emilio Plana Robert ha sido excarcelado en 2015. Más información aquí: https://m.notimerica.com/politica/noticia-cuba-ascienden-diez-presos-politicos-liberados-cuba-acuerdo-eeuu-20150108205734.html

[3] Tipos de torturas de los presos en Cuba: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/cuba-tortura-derechos-humanos-/16235.html

[4] Página oficial de la organización “Unión Patriótica de Cuba” aquí: https://www.unpacu.org/

[5] En marzo 2020 la Organización Mundial de la Salud anunció pandemia mundial de COVID – 19. Más información aquí: https://www.who.int/es/emergencies/diseases/novel-coronavirus-2019?gclid=EAIaIQobChMIt4Obzszf6QIVTtbACh2RrAPCEAAYASAAEgLsd_D_BwE

 

Diosdel Lores Tissert, bojovník za lidská práva a kubánský disident, veřejně vystupuje proti komunistickému režimu, i když je poté pravidelně zadržován, pronásledován nebo fyzicky napaden a vysvětluje, proč se přidal k vládní opozici: „Vláda nám upírá svobodu, pronásleduje nás za její požadování, i když každá lidská bytost má nárok na svobodný život. Nemůžeme žít ve strachu, musíme bojovat!“   

Už jako děti jsme zažívaly utlačování

Diosdel Lores Tissert se narodil 21. září 1989 v Santiagu de Cuba. Pochází se skromné a chudé rodiny z jižní části města Guantánama, kde neměl přístup k elektřině ani pitné vodě. „Už jako děti jsme zažívaly útisk a šikanu, žili jsme ve velmi špatných podmínkách, žil jsem v úplném opaku toho, co ve svých proslovech popisoval Fidel Castro jako šťastné a bezpečné dětství. Děti ředitelů a vedoucích mohly mít hezké hračky, já jsem si hrál s klacíkem a flaškou od šamponu,“ vzpomíná. V 16 letech, v roce 2005, zahájil středoškolské studium se specializací na veterinární medicínu, k čemu dodává: „Vyučující byli velmi mladí, zrovna vyšli ze školy, starali se o všechno možné, kromě o výuku. Časté byly případy učitele s žákyněmi, někdy se i vzali, někdy si ale rodiče stěžovali natolik, až byl dotyčný profesor vyhozen.“ Součástí studia na Kubě byl také povinný vojenský výcvik, kde Diosdel čelil psychickému ponižování, utlačování, mučení a fyzickým trestům, dle Diosdela srovnatelnými s praktikami ve vězení. I z tohoto důvodu dospívání pro Diosdela nepředstavovalo zrovna šťastné období.

Abys tady přežil, musíš být drsňák

Kvůli obvinění ze sabotáže jednoho semináře, když údajně vhodil kondom s vodou na přednášejícího, přerušil své veterinární studium. „Všichni byli proti mně, nemohl jsem ve studiu pokračovat, dělali mi z něj peklo. Raději jsem si našel práci jako dělník na stavbě,“ vysvětluje. Pro Diosdela bylo zcela běžné setkávat se denně s násilím a zastávat těžkou práce, jelikož vyrůstal v jižní části města Guantánamo, která je známa jako „nebezpečná zóna“: „Náměstí 28. září v Guantánamu je náměstím s nejvíce mrtvými za den, s nejvyšším počtem trestných činů. Abys tam mohl přežít, musíš být opravdový drsňák, i když jdeš třeba jen koupit pomeranče, vždy se tě snaží někdo minimálně dvakrát okrást nebo přepadnout. Policie nemá vůbec žádnou kontrolu,“ zmiňuje podmínky života v této čtvrti. Útoky a násilí často souvisí s požíváním drog, není neobvyklé, že omamné látky si vyrábějí konzumenti sami doma. Z tohoto důvodu je míra násilí a kriminality vysoká, navíc se jedná o oblast s nedostatečnými hygienickými podmínkami: „Moje neteř si nemůže hrát venku na ulici, všechno tam zapáchá, může ledasco chytnou, ulice tady je horší než nějaké smetiště,“ dodává.

Obvinění z přiblížení se ke státní hranici

Ke konci roku 2013 byl Diosdel vystěhován státní policií v Guantánamu ze svého domku, zrovna v období, když byla jeho přítelkyně v osmém měsíci těhotenství. „Našli jsme si takový malý pozemek v Santa María, chtěl jsem ho koupit, ale nikdy jsem nedostal povolení. Postavil jsem tam ze dřeva malý příbytek. Jednoho dne přijel traktor a vše srovnal se zemí, na pokyn vedoucího státní policie,“ vzpomíná. Diosdel se rozhodl příbytek znovu postavit, za což musel uhradit pokutu 3000 pesos. I přes zaplacení pokuty byl ale nakonec zadržen Státní bezpečností a odvezen na Oddělení operací, kde byl bez řádného soudu a bez možnosti návštěv držen 24 dní. „Bylo to 24 nejsmutnějších a nejbolestivějších dní mého života. Psychický teror, vyhrožování, že nechají mého syna zemřít hlady anebo že moje matka, nemocná na srdce, může dostat infarkt,“ vypráví Diosdel. Po 22 dnech v zajetí vyhlásil hladovku, jako protest proti neoprávněnému zadržení a křivému obvinění ze spolupráce s protivládními skupinami a z údajného předání jisté informace jednomu oponentu režimu. Nakonec k obvinění přidali ještě pokus o nelegální odchod ze země přes Námořní základnu Spojených států amerických a Diosdel byl odsouzen k pěti letům za mřížemi v „Kombinované věznici v Guantánamu“. Byl propuštěn v listopadu 2016. 

Kubánská vězení

Ve vězení byl Diosdel neustále přesouván mezi poschodími, aby mezi sebou vězni nemohli komunikovat: „S mnoha spoluvězni jsme si prošli nepříjemnými situacemi, kvůli tomu, že jsme se mezi sebou přátelili, sloužilo to také jako záminka pro naše mučení a přesuny mezi celami. Útisk vězňů byl hlavní prostředek k dosažení poslušnosti,“ popisuje svůj pobyt. Diosdel navázal přátelství s dalšími politickými vězni a aktivisty za lidská práva, mezi nimi i s José Manuelem Rodríguez Navarrem,[1] odsouzeným na čtyři roky za mřížemi kvůli tzv. sociální nebezpečnosti a s Emiliem Plana Robertem,[2] dalším oponentem režimu. V Kombinované věznice se nacházejí dvě mučící komory, v obou byl Diosdel fyzicky týrán – metodou nazývanou „Shakira“ a „Balancín“.[3] „Rada vězňů“ [Consejo de Reclusos] dohlíží na pořádek uvnitř vězení, na každém patře má hlavní slovo určený vedoucí Rady, jedním z nejznámějších mezi politickými vězni byl s přezdívkou „Coco“. Ve vězení se nacházejí také zvláštní cely pro vězně, kteří vyhlásili hladovku nebo lékařské pokoje pro nepoddajné vězně, které Diosdel komentuje: „Doktoři spolupracují s hlídači, také podporují komunistický režim. Hlídači oznámí lékaři, že je vězeň neklidný a neposlušný, doktor mu dá nějaké oblbující léky, svážou ho a nechají ho na ošetřovně na posteli na pospas hejnům komárů, bez možnosti pohnout se a odehnat je.“

Přednášky o lidských právech

Ve vězení se Diosdel začal zajímat o lidská práva a po svém propuštění na svobodu v roce 2016 se stal aktivním bojovníkem za jejich dodržování a vstoupil do „Vlastenecké unie Kuby“[4]: „Útisk je to neskutečný, drsný, nekonečné zadržování státní policí! Pokračuje také agrese proti nám disidentům, když například sedíme na ulici, vyřítí se na nás někdo a sebere nám telefon, nebo na nás řve, když jsme v parku připojeni na wifi. A tak to je pořád.“ Mezi Diosdelovi protirežimní aktivity patří semináře pořádané Vlasteneckou unií, na téma lidských práv, občanských hnutí, psychologie, ekonomie, kultury anebo o možnostech nenásilné obrany. Dále se Diosdel účastní přednášek a debat, roznáší informační letáky a disky po guantanámských čtvrtích. „Na těchto seminářích jsem se hodně naučil, znalosti, které jsem nikdy neměl, neměl jsem je kde získat,“ dodává s vděkem.    

Za naší svobodou si musíme stát

Navzdory tomu, že Státní bezpečnost Diosdela neustále pronásleduje a sleduje každý jeho krok, přetrvává ve své disidentské činnosti. Uvádí, že během jeho života se na Kubě nic nezměnilo, ani potravinové soběstačnost země, odrážející se v chudobě obyvatel, kteří denně čelí nedostatku jídla, hlavně nyní během světové pandemie coronaviru.[5] Pandemie využívá policie jako záminku k rozsáhlému zatýkání a zesílení pronásledování oponentů Vlády. „Kubánská Vláda vždycky měla příležitost změnit naši republiku, ale nikdy to nechtěla udělat. Nemáme svobodu slova ani tisku. Tady je nám za natáčení na telefon udělena pokuta ve výši 3000 pesos, nebo nám je zabaven telefon, nebo tě nechají zmizet anebo v lepším případě tě zavřou do podzemní kobky a na uvítanou ti dají ránu pěstí,“ zdůrazňuje důvody, proč ve svých aktivitách setrvává a dodává: „Nejsme svobodní, ani nás nenechají o svobodě mluvit, proto je potřeba za ní bojovat, i když nás Vláda potrestá útiskem. Každý, kdo za svobodu bojuje, ať vydrží, protože pokud si za ní nebudeme stát, nikdy nebudeme žít v demokracii!“

 

[1] José Manuel Rodríguez Navarro je aktivistou za lidská práva a člen „Východní demokratické aliance”. V roce 2013 mu bylo uděleno ocenění „Pedro Luis Boitel“. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/cuba-jose-manuel-rodriguez-preso-politico-baracoa-guantanamo-ado-golpizas-/30145.html

[2] Emilio Plana Robert, kubánský disident a politický vězeň byl uvězněn v roce 2015. Více informací ve španělském jazyce zde: https://m.notimerica.com/politica/noticia-cuba-ascienden-diez-presos-politicos-liberados-cuba-acuerdo-eeuu-20150108205734.html

[3] Více informací o různých technikách fyzických trestů na Kubě můžete nalézt ve španělském jazyce zde: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/cuba-tortura-derechos-humanos-/16235.html

[4] Více informací o jednom z nejvýznamnějších aktivních opozičních hnutí na Kubě „Vlastenecká unie Kuby“ [Unión Patriótica de Cuba] zde: https://www.unpacu.org/acerca-de/sobre-unpacu/

[5] V březnu roku 2020 Světová zdravotnická organizace vyhlásila světovou pandemii v souvislosti s koronavirem COVID‑19. Více informací zde: https://www.who.int/es/emergencies/diseases/novel-coronavirus-2019?gclid=EAIaIQobChMIt4Obzszf6QIVTtbACh2RrAPCEAAYASAAEgLsd_D_BwE