Jakub Noha

"Chvěl jsem se, aby mě nepozvali na Festival politické písně v Sokolově, protože bych si to asi netroufal odmítnout. Naštěstí mě nezvali a nebyl jsem pro ně nikdy tak významný, protože například Spirituál kvintet tam odvezli, prý naložili do auta a odvezli je tam. To se teda říkalo, nevím, jestli je to pravda. Naštěstí se Státní bezpečností jsem taky neměl žádné... nebyl jsem jako třeba Nohavica, Hutka nebo Třešňák, kterého odlifrovali do ciziny. Tak za mnou nešli asi takové davy, abych byl tak významný, takže jsem tohle nemusel řešit. Nevím ale, kdyby na mě uhodili, abych nějak spolupracoval. To se přiznám, že nevím. Nakonec to, že jsem se nechal přimět k tomu, abych podepsal Antichartu, což svědčí o tom, že bych asi prostě podlehl, bohužel."

"Vedení armádního uměleckého souboru si svolalo všechny záklaďáky na PVS [politickovýchovnou světnici] a přečetli tam protest proti tomu, aby nás tu nějací samozvanci... a že protestujeme proti Chartě 77. A že to tady leží, abychom to šli podepsat. Ozval se jeden z hochů, že to podepíše, ale že by si prohlášení Charty 77 chtěl nejprve přečíst, ať ví, o čem protestuje. To rozpoutalo jakousi bouři, ostatní se nějak osmělili, že dokud si to nepřečteme, tak nic podepisovat nebudeme. Naši velitelé to stáhli. Ovšem přišli soudruzi z hlavní politické správy a jednoho kluka poslali k útvaru, co ve sboru zpíval bas. Vytvořili tam takovou atmosféru, že jsme se tam docela báli. Pak teda přišli, že Anticharta a že by se mohla podepsat. Přečetli jsme si Antichartu a řekli si, že je to stejně jen takový blábol, tak to podepíšeme. Takže já jsem jeden z těch padouchů, kteří na vojně podepsali Antichartu. Stydím se, ale je pravda, že jsem se bál."