Zbraně jsme měli v udírně i v králíkárně
Eduard Novák se narodil 19. července 1922 v Želetavě. Vyrůstal jako jedináček v rodině ruského legionáře, vyučen ého řezníka. V učení potkal jeho otec budoucí ženu, matku pana Nováka. Za první republiky pracoval otec jako listonoš a matka byla v domácnosti. Eduard Novák studoval obchodní školu ve Znojmě, ale po záboru pohraničí se musel přesunout a začal navštěvovat školu v Moravských Budějovicích. Hned na začátku války se do odboje zapojili otec i syn. Otec pracoval jako spojka a poslíček mezi vyšším velením a oblastními buňkami odboje. Eduard nejdříve pomáhal s odnášením zásob ze skladů československé armády, které byly obsazeny Němci. Poté se podílel na zajištění shozů zbraní. Zbraně se schovávaly i v králíkárnách a udírně u Novákových. Naštěstí je gestapo při prohlídkách nenašlo. Od roku 1944 pomáhal parašutistům, díky své práci v mlékárně jim mohl poskytnout potraviny jako mléko, máslo, vejce. Na samém sklonku války obsazoval spolu se svými spolubojovníky lihovar. Po válce pracoval na správě spojů v Jihlavě, po zrušení tohoto pracoviště působil v Brně a pak nejdéle v Třebíči. Do důchodu šel díky uznanému statusu pomocníka parašutistů dřív. Nyní žije stále ve svém rodném domě v Želetavě a v roce 2007 obdržel status válečného veterána.
