Josef Odvárka

„Tatínek v jednom dopise píše: ‚Nevěř, co říkaj lidi.‘ Protože se říkalo ve Dvoře, že se u nás našly zbraně, a dokonce že jsme měli doma vysílačku. (‚To bylo na soudu, já se na to pamatuju, jak to tam říkal nějakej svědek, toho chlapa jsem v životě neviděla,‘ říká paní Odvárková.) Nějací svědci u soudu byli, ale my jsme je vůbec neznali. Vím, že se takhle mluvilo, a ten tatínek to asi věděl, že do toho (komunisti) něco motaj, a tak maminku upozorňoval: ‚Nedej na řeči lidí!‘“

„Pak tatínek a ještě jeden pán, tedy bratr – my říkáme bratři věřící – jeli do Trutnova k církevnímu referentovi, jestli bychom se mohli teda dál shromažďovat, že nic neděláme proti státu nebo něco podobného. Jenže on říkal: ‚To nemůžete sami, to musíte mít nějakého vedoucího, kterého vám přidělíme, člověka, třeba faráře, který na vás bude dohlížet, jestli dodržujete předpisy.‘ No ale když nad tím bratři uvažovali, tak řekli, že to není možný – my máme předpisy v Božím slově, abychom se podle něj shromažďovali. Protože je psáno: lépe je poslouchat Boha než lidi a Bůh, ten nám říká, jak se máme shromažďovat: Neopouštějte společnost shromáždění svého. – No tak my musíme mít nějaký shromáždění, ale pak taky je psáno, že nemáme mít nějaký vedoucí, otce, mistry – v některých církvích to je, ale není to správný, jak to říkal Ježíš, že všichni bratři by si měli být rovni.“