„Tehdy umřel soudruh Generalisimus Josef Vissarionovič Stalin. Tak, to tehdy bylo hrozné, protože vyváděli tak, že soudružky plakali. Vyváděli velice. A já jsem, bohužel, musela stát u jeho busty čestnou stráž, museli jsme se střídat, což byla pro mě asi nejvyšší potupa mého života. A potom bylo shromáždění a muselo se zpívat: ‚V před soudruzi, vzhůru soudruzi.‘ A (stalo se, že asi) klavíristka udala špatný tón, tak jsme to nevytáhli a nějak to bylo zesměšněné. Klavíristka, žákyně, dostala trojku z chování. A vyhodili ji ze školy. No a my ostatní? To se pořád vyšetřovalo. To byl takový neskutečný teror.“
„Byli jsme na nějaké procházce a to bylo ke konci války. Vraceli jsme se, rodiče se mnou a s bratrem. A teď letěla letadla hodné nízko a to byli Rusové, protože ti létali nízko a ve trojce. A stříleli po nás. Viděla jsem ty ohnivé střely, bylo to kousek od nás – stříleli po nás. Vletěli jsme do nějakého domu, u Slezáků. Tam bylo víc lidí, trochu jsme otevřeli vrata, a viděli jsme ozářené Hostýnské vrchy a spoustu padáků. Tak na toto nezapomenu. To byl takový zvláštní pohled.“
„Ano, povinně jsme se učili němčinu v první třídě. Bylo to zvláštní učení, protože učitel řekl nějakou německou větu, a chtěl, abychom to opakovali. Což je nemožné. To nejde tímto způsobem učit, zvlášť tak malé děti, to i u dospělého je obtížné. Ale toto po nás chtěl. Měla jsem dobrou paměť a vždycky vím, že jsem to opakovala. A ještě mi nedávno říkal spolužák: ‚Víš, my jsme byli rádi. Ty jsi to vždycky řekla a my jsme byli rádi, že máme pokoj.‘“
„To si vzpomínám, že otec poslouchal Volá Londýn. A říkali mi, nesmíš to nikde říct, popravili by nás. Ten pocit strašného strachu, ten přetrvává, toho se člověk nezbaví. A vždy říkal, bude mluvit Bruce Lockhard. Já jsem tomu nerozuměla, co mluvili. Otec poslouchal cizí rozhlas, to si vzpomínám, dokonce snad i Paříž. I když jsem ničemu nerozuměla, ale dodneška si vzpomínám, že říkali Isi Pari radio difision France.“
Iva Ondráčková se narodila 6. května 1937 ve Zlíně. Vyrůstala v relativním přepychu dobře situované učitelské rodiny. V raném dětství prožila dvakrát bombardování rodného města, což ji poznamenalo po zbytek života. Na podzim 1944 se rodina přestěhovala k dědečkovi do Bystřice pod Hostýnem. V Bystřici zažila pamětnice osvobozovací boje na konci druhé světové války. Brzy po únoru 1948 pochopila, že je nový komunistický režim neslučitelný s jejím přesvědčením. Iva Ondráčková se nechala tajně pokřtít, což jí zabránilo v slibně rozjeté učitelské kariéře. Přestože vystudovala na vysoké škole obor čeština angličtina, nemohla nikde najít učitelské místo. Namísto do školství tak v období normalizace musela nastoupit jako sanitářka za minimální mzdu ve zlínské nemocnici. Později ve svém volném čase tajně vyučovala angličtinu. Po roce 1990 se stala oficiální učitelkou angličtiny v několika firmách. I v penzi se věnovala výuce jazyků. Ve svém žebříčku hodnost si Iva Ondráčková nejvíce cenila víry v Boha, ta ji pomohla zvládnout i ty nejtěžší životní situace. Zemřela 6. prosince 2022.
Iva Ondráčková s manželem Františkem a s nejstaršími šesti vnoučaty, (od Andrey děti Bianka, Ariela a Kamil, od Noely děti Daniel, Laura a Marcel), Zlín, jaro 1987
Iva Ondráčková s manželem Františkem a s nejstaršími šesti vnoučaty, (od Andrey děti Bianka, Ariela a Kamil, od Noely děti Daniel, Laura a Marcel), Zlín, jaro 1987
Iva Ondráčková s rodinou své mladší dcery, když se ženil vnuk, (je zde dcera Noela, její manžel Pavel, jejich děti Daniel, Laura, Marcel, Roman, Olivie, Natálie a Eliana, Danielova novomanželka Eva, Lauřin manžel Bobby s jejich dětmi Amy a Samuelem), Zlín, 16. července 2011
Iva Ondráčková s rodinou své mladší dcery, když se ženil vnuk, (je zde dcera Noela, její manžel Pavel, jejich děti Daniel, Laura, Marcel, Roman, Olivie, Natálie a Eliana, Danielova novomanželka Eva, Lauřin manžel Bobby s jejich dětmi Amy a Samuelem), Zlín, 16. července 2011
Iva Ondráčková, oslava 80. narozenin, na zahradě u svého domu (je zde dcera Andrea s manželem Pavlem a jejich děti: Ariela se svým manželem Matoušem a třemi dětmi, Kamil se svou manželkou Marií a dvěma dětmi a nejmladší Miriam, chybí nejstarší Bianka a čtvrtý Viktor; dcera Noela a její děti: Daniel s manželkou a dvěma dětmi, Laura se čtyřmi dětmi, Marcel s manželkou a první dcerou, Olivie s manželem, Natálie a Eliana, chybí čtvrtý Roman), Zlín, květen 2017
Iva Ondráčková, oslava 80. narozenin, na zahradě u svého domu (je zde dcera Andrea s manželem Pavlem a jejich děti: Ariela se svým manželem Matoušem a třemi dětmi, Kamil se svou manželkou Marií a dvěma dětmi a nejmladší Miriam, chybí nejstarší Bianka a čtvrtý Viktor; dcera Noela a její děti: Daniel s manželkou a dvěma dětmi, Laura se čtyřmi dětmi, Marcel s manželkou a první dcerou, Olivie s manželem, Natálie a Eliana, chybí čtvrtý Roman), Zlín, květen 2017
