Bohuslav Pacholík

* 1947

  • “Něco není normální, že zkrátka žijeme v době, která není normální. A že už to lidi ani tak nevnímají. A já jsem to viděl skrze ty situace, které jsem pak fotografoval. Jako opravdu přece není normální, aby Lenin byl někde mezi reklamou na sadbu brambor, nebo aby v prodejně nucený výsek byl plakát Velké slovenské národní povstání. Teď to je přece na prču, že jo. Lidem už to vůbec nepřišlo a strkali to tam. Až pak najednou na té fotce to bylo vidět, jak je to absurdní, a je zajímavý, jak reakce byla pak na ty fotky, ale ne na to, co skutečně bylo. To jsem musel s mým kádrovákem z okresního kulturního střediska. Byla nějaká stížnost na jednu mou fotku, kterou někde viděli venku. Já jsem vystavoval v takové malé výloze, kde tam byl právě ten Lenin mezi sadbou brambor. Já jsem s tím kádrovákem musel jít k té výloze a ukázat mu, že to tak opravdu je, že jsem si to nevymyslel. On pořád, že jsem [změnil] úhel toho fotografování a že jsem to schválně tak mířil, aby to tak vypadalo, a říkám, se podívej, když to tak opravdu je. Takže tím pádem na mě nic neměli.“

  • „No já si to pamatuju tak, že jsem to prožíval dost jako hrozně, protože to [bylo] takový… No, jak jinak to prožívat, že jo, to bylo, to bylo děsivý, takže jsem zorganizoval na škole sbírku na věnec a ještě s dvouma spolužákama ze třídy jsme jeli na jeho pohřeb. Který byl, to byla vlastně jedna obrovská velká demonstrace ještě lidí a ještě v době, kdy ten národ byl ještě jakž takž při sobě, docela ve velkým. To bylo opravdu dlouhý, já si pamatuju jenom toho hada, dlouhýho, dlouho, dlouho, dlouho před Karolinem. To bylo hrozně, několik stovek metrů. To si pamatuju. A to bylo dost jako drsný.“

  • „Šel jsem se vyučit na frézaře do Agrostroje a tam byl privilegované dítě, protože jsem byl syn úředníka, který šel do továrny. A teď realita [je], že jak jsem skládal zkoušky na toho frézaře, vyhrál jsem je proto, že jsem věděl, že pionýrský šátek má tři rohy. To jsme se naučili v Pionýru nezávisle, ale tam byla jedna z otázek do té fabriky, proč má šátek tři rohy.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Prostějov, 18.12.2021

    (video)
    délka: 01:55:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Olomouc, 26.02.2022

    (audio)
    délka: 01:39:23
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Lidi reagovali na fotky, ale ne na to, co se skutečně dělo

Bohuslav Pacholík, autoportrét z knihy  FOTOGRAFIE – PROSTĚJOV (1985-1987)
Bohuslav Pacholík, autoportrét z knihy FOTOGRAFIE – PROSTĚJOV (1985-1987)
zdroj: archiv pamětníka

Fotograf Bohuslav „Bob“ Pacholík se narodil 20. července 1947 v Prostějově. V dětství chodil do Pionýru, jako z jiného světa pak působil Zápisník třinácti bobříků, který mu dal starší bratr. Pochází z rodiny bankovního úředníka a domácí švadleny, otec byl členem komunistické strany, než v prověrkách po invazi vojsk Varšavské smlouvy nesouhlasil s tzv. „bratrskou pomocí“. Pamětník šel do učení na frézaře, kde byl dáván za příklad, že jako syn úředníka zvolil dělnickou profesi. Poté pokračoval na strojní průmyslovce, až nakonec nastoupil do práce ve Stavebních strojích Prostějov. V té době začal více fotit, až díky tomu dostal místo v prostějovském Obecním kulturním středisku. Fotil kulturní akce, například Wolkrův Prostějov, a pracoval jako metodik pro výtvarné obory. Zároveň fotil i „sociálně humorně kritický dokument“ tvrdé normalizace, fotky vystavoval ve vitríně. V roce 1977 se oženil s Věrou Palackou, o devět let později se rozvedli, mají spolu dvě děti. Byl jedním z prvních členů Občanského fóra v Prostějově, po revoluci byl třikrát v městském zastupitelstvu. Fotil pro deníky Prostějovský týden a Hanácké noviny, uspořádal mnoho výstav. V roce 2024 žil v Prostějově.