Eva Paddock

* 1935

  • „Ptáte se mě na Nicholase Wintona. Nikdo nevěděl, kdo to je, ani jak jsme se do Anglie dostali. Až nějakých 50 let poté, nevím přesně rok, se stal Nicholas Winton veřejně známým díky televiznímu pořadu, jehož moderátorovi předala Nickiho žena dokumenty o tom, jak roku 1939 přivážel děti do Anglie. Nebyl v tom ale sám, rodina trvala na tom, že se musí vědět, že byly další dvě nebo tři osoby, co mu pomáhaly z Prahy, zatímco on byl v Anglii. Jeho žena tyhle dokumenty našla a pak přišel onen televizní pořad, byla tam v publiku spousta lidí. Řekli mu, že se ho jen zeptají na jeho život. Nakonec však moderátor řekl: ‚Máme tuhle knihu, podle které jste pracoval na přivezení dětí v roce 1939.‘ A on odvětil: ‚Ano, to jsem udělal.‘ Bylo to na závěr toho programu. Moje sestra seděla po jeho pravici, jedna kamarádka zase po levici. Nakonec řekli: ‚Všichni z vás, kdo vděčíte za svůj žvot Nicholasi Wintonovi, prosím, postavte se.‘ A zvedlo se celé publikum. Byla to 60minutová nahrávka. To bylo poprvé, kdy jsme zjistili, o koho se jedná. O pár let později, když jsem byla s manželem v Anglii, protože jsme sem jezdili často, jsem zavolala k němu domů a řekla: ‚Jsem jedno z těch dětí a velmi ráda bych vás poznala. Směli bychom přijít na čaj?‘ Tehdy telefon zvedla jeho žena a řekla: ‚Ach, k nám nikdo nechodí jen na čaj. K nám se chodí na celý den. Až budete v Londýně, přijďte.‘ A tak jsme s ním strávili nádherný den. Byl to okouzlující, laskavý a úžasný muž. Nestál příliš o povídání ohledně všeho, co udělal, řekl jen, že je rád, že mohl pomoci. Právě takhle jsme ho poznali.“

  • „Můj otec věděl, že jednou přijdou Němci, a že bude na prvním seznamu těch, co skončí ve vězení anebo ještě hůř. Pokud se ptáte na to, proč by ho vyhledali tak rychle, bylo to z důvodu, že o několik let dříve byl politikem. Byl v městské radě Proseče, kde jsem se narodila, a odkud jsme se přestěhovali do Prahy. Můj otec byl vášnivý čtenář, a rád četl německého autora Thomase Manna. Němci už tehdy pálili knihy nežádoucích autorů, a Thomas Mann už mezitím utekl z Německa do Švýcarska, protože byl kvůli svým knihám v nebezpečí. A můj otec pomohl Thomasi Mannovi k českému občanství městečka Proseč, díky kterému by pak mohl dostat i čestné československé občanství. Můj otec předložil tenhle návrh československému prezidentovi. Všichni tehdy Thomase Manna znali, byl to slavný člověk. A prezident na to řekl: ‚Zdá se mi to jako výborný nápad, abychom mu pomohli, pro naši zemi to bude čest.‘ A tak se můj otec vydal do Švýcarska, kde se setkal s Thomasem Mannem, a nabídl mu a jeho bratrovi české občanství. Byli za to nesmírně vděční. A díky tomu Thomas Mann zvládl vycestovat ze Švýcarska a dorazit do Spojených států.“

  • „Můj otec už byl tehdy v zahraničí, utekl do Berlína 15. března [1939], když se dozvěděl, že Němci míří na Prahu. Býval velmi aktivní v politice, a tak mu řekli, čímž mám na mysli, že se to nedozvěděl ani z internetu ani z Twitteru, že musí odjet, a říkal si, že nám tím pomůže také uprchnout. Už byl tehdy pryč, když se moje matka dozvěděla o Wintonovu vlaku. Mojí sestře bylo devět a stejně jako já si nevybavuje detaily. Když člověk prožívá v životě těžké chvíle, mozek je vymaže. Co ale víme a jsem si tím jistá, je, že nám rodiče řekli, že do Anglie jedeme jen na chvíli a že se brzy shledáme. A vskutku, [Mileně] bylo devět, vlastně si to užila. Je to jako když vy, děti [rozhovor byl natočen v rámci vzdělávacího projektu Příběhy našich sousedů], jedete na výlet vlakem a jsou s vámi přátelé, bavíte se a hrajete si. Musela se sice vedle toho starat o mě, ale myslím, že jsem jí nebyla příliš velkou přítěží.”

  • Celé nahrávky
  • 1

    Cambridge, Massachusetts, USA, 04.05.2019

    (audio)
    délka: 54:12
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nikdo nevěděl, kdo je Nicholas Winton, ani to, jak jsme se do Anglie dostali.

Každé dítě ve vlaku mělo svojí identifikační kartičku s číslem (Eva měla číslo 639)
Každé dítě ve vlaku mělo svojí identifikační kartičku s číslem (Eva měla číslo 639)
zdroj: PNS

Eva Paddock (roz. Fleischmannová) se narodila na Silvestra roku 1935 v Proseči, odkud se o necelé tři roky později přestěhovali do Prahy. Její otec byl před druhou světovou válkou aktivním regionálním politikem, čímž německému prozaistovi Thomasi Mannovi dokázal zajistit nejprve čestné občanství v Proseči a následně i občanství československé. Pomoc Mannovi však nezůstala bez povšimnutí nacistickým aparátem a Rudolf Fleischmann tak dobře věděl, že bude mezi prvními hledanými ihned po vypuknutí války. V březnu 1939 tak zvládl vycestovat do Berlína, kde předpokládal, že ho nacisté budou hledat nejméně, odtud do Bruselu a následně do Velké Británie. Mezitím však ve chvílích, kdy byla válka na spadnutí, Evina matka Sonya hledala, jak své dvě dcery dostat do bezpečí. Doslechla se o vlacích vypravovaných do Británie, které později podle svého organizátora Nicholase Wintona vešly ve známost jako Wintonovy vlaky. Obě své dcery poslala do Británie, kde se jich ujala rodina Radcliffových. Rok po přijetí Evy i Mileny Fleischmannových zvládla přes Norsko dorazit do Británie jejich matka a konečně se tak rodina znovu shledala a válku přežili všichni. Do Československa se však nevrátili, komunistický převrat roku 1948 zpečetil jejich plány na život v Anglii, kde později přijali občanství. Až roku 1988 díky televiznímu pořadu BBC zjistila, kdo stál za její záchranou a její sestra Milena se osobně potkala s Nicholasem Wintonem. Eva, která tehdy žila s manželem v zahraničí, se s ním seznámila až o pár let později a vzpomíná na něj jako laskavého člověka. Dnes Eva s rodinou žijí v Cambridge, Massachusetts, Spojených státech amerických.