Lukáš Palec

* 1970

  • „Když se přijíždělo – možná jsme ještě ani nebyli na hranicích – tak jeden z těch pohraničářů, jeden z těch, co mohl rozhodnout, řekl, že ten den se nejede přes hranice. Že máme něco jako smůlu. A byli tam dva, ten jeden, to byl starší pán, tak ten říkal, že ale jo, oni mají všechnu potřebnou dokumentaci, pojďte, pojďte. A nějak ukecal toho druhého, aby nás nechal jet...“

  • „Pro mě to bylo velmi zajímavý. Ale přišlo mi... tady to bylo velmi rozbitý. Nejen fyzicky, ty budovy, ale i ta společnost. Tady se lidi hrozně mračili. Nadšení ze života nebylo – možná doma – ale na ulici nebylo vidět.“

  • „Octnul jsem se ve škole, kde bylo osmdesát procent černých a dvacet procent Portorikánců nebo Hispánců a jeden bílej, a to jsem byl já. Pátá třída, všichni větší, ne že by propadli, ale... Oblíbený sport byl basket, během oběda se trénovalo bojové umění. Pamatuji si, že to byl úplně jiný typ školy, než co jsem do té doby zažil v Čechách. Tam se ti učitelé a školní personál báli studentů. To bylo úplně jiné prostředí. Byly tam ve třídě zbraně a drogy a já si matně pamatuju, že jsem to trošku kazil, protože jsem dělal úkoly...“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 17.11.2020

    (audio)
    délka: 01:40:18
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 15.02.2022

    (audio)
    délka: 01:19:53
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Mezi světoobčanem a bezdomovcem

Lukáš Palec v roce 1985
Lukáš Palec v roce 1985
zdroj: Archiv pamětníka

Lukáš Palec se narodil 22. července 1970 v Táboře. Jeho matka byla Hana Zora Palcová, známá novinářka Hlasu Ameriky, otec Miloslav Palec byl malíř, v Americe přednášel na univerzitách. V roce 1979 se rodina rozhodla emigrovat. Pamětník neměl platné dokumenty, povedlo se je však zfalšovat a přejezd přes hranice nakonec proběhl hladce. Přes Vídeň se rodina nakonec dostala do USA. Ve škole v San Francisku se setkával s etnickou diskriminací a rasismem, což mu brzy přineslo problémy, a dokonce strach o život. Rodina se často stěhovala podle toho, kde otec učil. Žili na Floridě, v Tampě, v Illinois, ve Washingtonu. Když mu bylo kolem šestnácti let, jeho matka začala pracovat v Hlasu Ameriky. Zůstávali tak ve spojení s českým děním. V roce 1988 pamětník ukončil střední školu a začal pracovat, poté ještě zkusil studovat politologii na univerzitě v Iowě, kde učil jeho otec, ale studia zanechal. Místo toho se vydal na dvouměsíční cestu do Evropy. Pamatuje si velký kontrast Východu se Západem, všechno se mu v socialistickém Československu zdálo „rozbité“, lidé se neusmívali. Již o rok později bylo dost věcí jinak, během revoluce vnímal naději na svobodné a dobré žití. Rodiče se z Ameriky natrvalo vrátili v roce 1996, Lukáš Palec se zde časem také usadil. Zatím se zdá, že natrvalo, minimálně do doby, dokud jej zde drží jeho dvě děti. V roce 2022 žil v Praze.