Mezi světoobčanem a bezdomovcem
Lukáš Palec se narodil 22. července 1970 v Táboře. Jeho matka byla Hana Zora Palcová, známá novinářka Hlasu Ameriky, otec Miloslav Palec byl malíř, v Americe přednášel na univerzitách. V roce 1979 se rodina rozhodla emigrovat. Pamětník neměl platné dokumenty, povedlo se je však zfalšovat a přejezd přes hranice nakonec proběhl hladce. Přes Vídeň se rodina nakonec dostala do USA. Ve škole v San Francisku se setkával s etnickou diskriminací a rasismem, což mu brzy přineslo problémy, a dokonce strach o život. Rodina se často stěhovala podle toho, kde otec učil. Žili na Floridě, v Tampě, v Illinois, ve Washingtonu. Když mu bylo kolem šestnácti let, jeho matka začala pracovat v Hlasu Ameriky. Zůstávali tak ve spojení s českým děním. V roce 1988 pamětník ukončil střední školu a začal pracovat, poté ještě zkusil studovat politologii na univerzitě v Iowě, kde učil jeho otec, ale studia zanechal. Místo toho se vydal na dvouměsíční cestu do Evropy. Pamatuje si velký kontrast Východu se Západem, všechno se mu v socialistickém Československu zdálo „rozbité“, lidé se neusmívali. Již o rok později bylo dost věcí jinak, během revoluce vnímal naději na svobodné a dobré žití. Rodiče se z Ameriky natrvalo vrátili v roce 1996, Lukáš Palec se zde časem také usadil. Zatím se zdá, že natrvalo, minimálně do doby, dokud jej zde drží jeho dvě děti. V roce 2022 žil v Praze.