Listopad 1989 – byl to zázrak, svět se změnil
Anne-Marie Páleníčková, rozená Ducreux, se narodila 12. srpna 1950 v Caen ve Francii do tradiční katolické rodiny. S Marií-Elizabeth, svým dvojčetem, od dětství náruživě četly, hrály na klavír a měly zájem o ruskou literaturu. Anne-Marie vystudovala historii a geografii. Pro její životní i profesní dráhu byl rozhodující studentský zájezd do Československa na jaře roku 1969. V době Pražského jara měla možnost poznat život za železnou oponou, zažít euforickou atmosféru politických změn a kulturní bohatství střední Evropy. Třebaže v Praze strávila krátkou dobu, změnila jí tato cesta život. Po návratu začala studovat češtinu. Seznámila se se svým pozdějším manželem, Zdeňkem Páleníčkem, klavíristou z hudební rodiny, a po svatbě se rozhodli zůstat žít v Československu. Jako Francouzka měla za normalizace neustálé problémy s StB, ale chránila ji skutečnost, že byla ve spojení s francouzským velvyslanectvím. Měla kontakty s disidentskými a katolickými kruhy, převážela náklad Biblí z Francie do Prahy. Anne-Marie Páleníčková vyučovala francouzštinu na Jazykové škole, později na Vysoké škole ekonomické (VŠE) v Praze, po roce 1989 na Francouzském gymnáziu a Francouzském lyceu. Za normalizace přeložila do francouzštiny knihu Příliš hlučná samota Bohumila Hrabala a později knihy Tomáše Halíka. Byla činná ve společenství Dílo Mariino a byla v kontaktu s Malými sestrami Ježíšovými. Dosud aktivně pracuje ve Sdružení sv. Ludmily na Tetíně, kde i žije. Je nositelkou francouzského Řádu akademických palem.