Anna Paličková

* 1941

  • „Podlahy a všechno bylo vyškubané, vytrhané ven, protože před námi už tam byli ti zlatokopové, kteří hledali zlato po Němcích. My jsme přišli vlastně do zničeného baráku. Co šlo odnést, bylo pryč, protože co si vzali Němci, jenom něco do kufru. Všechno tam bylo špatné. Byl to malý domeček, jen kuchyň a tři malé místnosti. Koupelna neexistovala, záchod na dvoře, ale bylo tam kolem dokola pole. Domeček stál přímo u lesa. Tam nás nastrkali, jak to šlo.“

  • „My se dotěď o ten hrob staráme. Ti lidi jsou všichni odstěhovaní ke Kadani. Jsou za to šťastní, protože my jsme si ten hrob vlastně přivlastnili. Byl to Františkův spolužák Mirek Kalabus. Seděl s ním v lavici ve třídě. Byl to syn finance a jeho táta si bohužel donesl domů granát. Můj František byl ten den na svatbě v Krnově a ten den neseděl vedle Mirka ve škole. Bohužel Mirek cosi dělal v lavici a vybuchlo to. Pár dětí tam bylo zraněných a Mirek, jak měl roztrhaný břicho, tak vyletěl ven ze školy až na křižovatku a tam spadl. Tam ho potom lidi sebrali a honem k doktorovi a na druhý den zemřel v nemocnici.“

  • „Vždycky když jsme přišli ráno do práce, tak i když byl tenkrát srpen, tak jsme si vždycky udělali oheň, kdyby si chtěl někdo ohřát párek. Byly jsme tam čtyři holky, no, jedna paní měla už dva kluky na vojně. Najednou jsme byli obstoupení vojákama s nabitýma zbraněma. Dva Poláci, dva Rusáci a jeden měl ještě nějakou uniformu. Teď nás obstoupili, že jsme špioni. Mířili na nás. Já jsem byla v jiném stavu a bylo mně špatně a ta jedna měla dva kluky na vojně. To byla teda situace. My jsme marně vysvětlovali, že patříme do závodu Javorník a že máme polesí v Černé Vodě, ať si tam zavolají a zeptají se, že nejsme žádní špioni. Trvalo to snad dvě hodiny.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Vidnava, 09.04.2024

    (audio)
    délka: 01:38:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Za lepší budoucností

Anna Paličková
Anna Paličková
zdroj: archiv pamětnice

Anna Paličková, rodným příjmení Nedavašková, se narodila 14. července 1942 v obci Křekov na Valašsku. V roce 1948 se její rodina přestěhovala na hospodářství po odsunutých Němcích v pohraniční vidnavské osadě Štachlovice. Během kolektivizace rodina opustila hospodářství ve Štachlovicích a v roce 1954 se přestěhovali do domu v centru Vidnavy. Po studiích na tkadlenu Anna pracovala v Moravolenu a poté pětatřicet let jako lesní dělnice. V roce 1963 se provdala za Františka Paličku, s nímž měla v průběhu let 1966 až 1969 syna Františka, dceru Ivanu a nejmladšího Petra. Nejstarší František však v roce 1971 ve svých šesti letech zemřel během operace srdce. Při práci na pasece v lese v srpnu 1968 Annu Paličkovou spolu se třemi ženami obklíčili ozbrojení vojáci okupačních vojsk, že pomocí ohně vysílají šifrované signály. Vše se vysvětlilo až po příjezdu vedení polesí. V roce 1997 ve Vidnavě zažila rozsáhlé povodně. V době natáčení v roce 2024 bydlela stále ve Vidnavě.