Pavla Paloušová

* 1958

  • „Chodili jsme k Juliu Tominovi na takový filozofický semináře jednou za 14 dní nebo já už nevím, jak často, a jednou tam takhle vlítli a úplně všechny sebrali, všichni jsme šli na cépézetku, cela předběžného zadržení. Bylo nás tam asi šest na cele – a teď nám tam chtěli dát naši Markétu. Já jsem řekla, že tady už není postel – a Markéta, že se nějak zmáčkneme. Takhle široký ty lehátka, že jo, jsem říkala: ,No, to nevím teda, to asi nepůjde.‘ A Markéta pak na mě byla vlastně naštvaná, ale byla zase s nějakejma jinejma kamarádkama vedle. No, a prostě po 48 hodinách všechny pustili a nechali tam jenom mě samotnou na cele a nechali mě tam další, oni to mohli prodloužit na 96 hodin, tak mě tam nechali prostě a pak mě vykopli. Ani jednou jsem nebyla u výslechu.“

  • „Měli jsme ho [Ivana Martina Jirouse] strašně rádi, on se nám hrozně věnoval potom, když už tam bydlel. To bylo takový zvláštní, že prostě táta žil s tou Věrou, že jo, měl s ní syna Tobiáše, na toho Jakub náš dost žárlil. A máma byla nějakou dobu s tím Martinem Jirousem. Ale byl fakt skvělej. Buďto jsme na víkend jezdili na nějaký ty baráky, kam se odstěhovali některý lidi z Prahy, jako že prostě budou žít jako na venkově. Hlavně, když jako třeba měli děti, jako ty Parkanovi nebo Princovi a další.“

  • „Co teda strašně na mě zapůsobilo, tak bylo, když se upálil Palach.“ – „To jste vnímala?“ – „To jsem vnímala. Byli jsme i, jak byla vystavena ta rakev před Karolinem, tak jsme šli s mámou v tom průvodu. Jako my větší. Nebo nevím, jestli měla i kočárek, nevím. Strašně jsem to vnímala, Kryla, že jo, jsme furt poslouchali. To jako člověk fakt brečel.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 13.01.2021

    (audio)
    délka: 02:53:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 06.05.2024

    (audio)
    délka: 01:45:59
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 3

    Praha, 10.06.2024

    (audio)
    délka: 01:10:52
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vždycky jsme byli trochu divná rodina

Pavla Paloušová, Praha, 2024
Pavla Paloušová, Praha, 2024
zdroj: Post Bellum

Pavla Paloušová, rozená Němcová, se narodila 4. října 1958 v pražském Podolí jako třetí dítě Dany a Jiřího Němcových. Vyrůstala v početné, devítičlenné rodině. Invazi vojsk Varšavské smlouvy prožila v obci Studená v jižních Čechách. Nedlouho po 21. srpnu 1968 rodina odjela do Rakouska. V listopadu téhož roku se však rozhodli vrátit. Byt její rodiny v Ječné ulici se v následujících letech stal centrem disentu a undergroundu. V roce 1974 nastoupila na gymnázium, jako poslední ze sourozenců jí režim dovolil vystudovat střední školu. Po maturitě v roce 1978 podepsala Chartu 77, jejímiž signatáři byli i její rodiče. Nebylo jí umožněno pokračovat v dalším studiu, ačkoliv o to moc stála. V dalších letech pracovala nejčastěji jako uklízečka, měla problémy si zaměstnání udržet. Roku 1981 se provdala za Martina Palouše. Prožila mnoho výslechů, při kterých odmítala vypovídat. Roku 1987 a 1989 manželé adoptovali chlapce a dívku. Po sametové revoluci rodina několikrát pobývala v USA. V roce 2024 žila Pavla Paloušová v Praze.