Mikuláš Pánek

* 1956

  • „V sedm hodin se tam opravdu sešla skupinka. Já nevím, kolik nás mohlo být, sto padesát, dvě stě, možná, řekněme. Protože divadlo bylo zavřené a tam nebyl žádný vyvýšený prostor a těch řad lidí v publiku bylo několik, tak my jsme zvolili jako řečniště parapet okna u tehdejšího grilbaru, což je dneska Moravská restaurace, a měli jsme to štěstí, že v davu byl Honza Látala, kluk, který toho sedmnáctého byl v Praze na Národní třídě. Takže ten to tam velmi přesně popsal, jak to probíhalo. V té době jsme ještě neměli v ruce žádné oficiální prohlášení Občanského fóra nebo něco takového, ale najednou se na konci toho davu zjevil takový mužíček, protlačil se doprostřed davu a začal vykřikovat, abychom se rozešli. Že tato demonstrace je nepovolená a že všichni budeme nějak postiženi. Můj nynější kamarád, tehdy jsem ho vlastně neznal, inženýr Milan Stejskal, byl tak pohotový, že se k němu přitočil a řekl mu: ‚Pane, a vy si myslíte, že velká říjnová revoluce byla tenkrát povolená?‘ A tím ten pán, měl bych říct spíš soudruh, skončil, úplně se vytratil. Ex post jsme zjistili, že to byl opravdu soudruh, velký soudruh, že to byl okresní prokurátor, soudruh Voda."

  • „Když jsem tady mluvil o deskách, které jsem dostal k Vánocům, tak nesmím zapomenout na jednu, kterou mi máti koupila a která byla naprosto zásadní a je pro mě dodnes zásadní, a to byla první a jediná deska Karla Kryla v Česku – Bratříčku, zavírej vrátka. Já jsem potom s kamarády z trampského hnutí, speciálně s jedním, sjížděl Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky a nahrávali jsme, a speciálně Krylovy písně. Takže jsem měl obrovskou sbírku textů a nahrávek na kotoučový magnetofon. Spoustu těch písniček jsem se naučil. My jsme se vlastně s tím kamarádem předháněli, kdo první se naučí dřív kterou písničku a potom jsme je tady ve vesnických hospodách okolo Olomouce, kam se jezdilo na čundry, ať už na Domašov, nebo na Uničovsko, na Novou Hradečnou nebo potom výš do hor, tak jsme je obehrávali. Kupodivu přestože v těch hospodách seděli místní vesničané, kterým to třeba ne všechno muselo být po chuti, tak kupodivu se nám nikdy nestalo, že by do hospody vtrhla nějaká hlídka VB a něco s námi řešila. To jsme měli asi štěstí.“

  • „Nicméně na gympl jsem se ještě dostal. Měl jsem samozřejmě spoustu problémů se soudruhem ředitelem. Už kvůli tomu, že věděli, z jaké rodiny pocházím, kdo jsem. Ale nejen kvůli tomu, také kvůli takovým trivialitám, jako bylo oblečení, dlouhé vlasy a tak podobně. Ale když jsem gymnázium končil, tak on se rozhodl, že mě nenechá odmaturovat, aby mi to alespoň ještě trošku osladil. Takže jedna soudružka profesorka dostala za úkol, aby mě u maturity potopila. Naštěstí v maturitní komisi byli i rozumní lidé a nakonec mě propustili se čtyřkou na maturitním vysvědčení. Ale to ještě nebylo všechno, soudruh ředitel nelenil, a když jsem se hlásil na herectví na Janáčkovu akademii múzických umění – už v té době jsem si uvědomil, že to byla jedna z mála vysokých škol, na kterou bych měl šanci se dostat, protože se svým kádrovým profilem a s tím, co mi napíše soudruh ředitel do posudku, se jinam nedostanu. Tak došlo na to, že jsem se hlásil tam. Paradoxně, protože přijímačky na JAMU a DAMU v Praze bývaly vždycky někdy v únoru, tak já jsem, přestože jsem věděl, že nedostanu doporučení, tak jsem z naší školy byl první, kdo byl přijat, protože mě vzali. Nicméně soudruh ředitel pořád nelenil a napsal na JAMU dopis, jak je to možné, že člověk z tak nespolehlivé rodiny se dostal na vysokou školu a že je to skandál a že by s tím měli něco dělat. To jsem se samozřejmě dozvěděl ex post, když už jsem na té škole byl a tam některý z těch rozumných pedagogů mi řekl, že to dostali, že to prostudovali, ale že měli tolik rozumu, že to zahodili do koše a dál se tím nezabývali.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Olomouc, 28.02.2022

    (audio)
    délka: 02:50:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Začalo to před divadlem

Mikuláš Pánek v roce 2022
Mikuláš Pánek v roce 2022
zdroj: Post Bellum

Mikuláš Pánek se narodil 22. října 1956 v Olomouci. První roky života strávil ve Varnsdorfu, kde rodiče Miloslav a Věra hráli v tamním divadle. Svého otce ale téměř nepoznal, protože ten rodinu opustil jen několik měsíců po jeho narození. Matka se poté přestěhovala do Olomouce, kde Mikuláš vystudoval základní školu a poté gymnázium. V mládí se mimo jiné věnoval trampingu a hudbě. Zažil několik zásahů policejních složek na trampských výletech a kvůli dlouhým vlasům a stylu oblékání málem na zásah ředitele propadl u maturitní zkoušky. Během studií na divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) v Brně se pokusil vyhnout vojenské službě fingováním psychické nemoci. Až po pěti měsících strávených na psychiatrické léčebně v Kroměříži získal vysněnou modrou knížku. Po úspěšném ukončení studia hrál v HaDivadle v Prostějově, v Šumperku a od roku 1987 ve Státním divadle Oldřicha Stibora v Olomouci (dnes Moravské divadlo). Během sametové revoluce v roce 1989 se zapojil do divadelní stávky v Olomouci, moderoval diskuzní večery, organizoval demonstrace a také se účastnil ustavující schůze olomouckého Občanského fóra. V prvních svobodných komunálních volbách byl zvolen do zastupitelstva města Olomouc. Dva roky pak také pracoval v Bezpečnostní informační službě (BIS), než se v roce 1995 opět vrátil do Moravského divadla v Olomouci. O rok později založil dabingové studio, které provozoval čtyři roky. Dabingu se věnoval i v době natáčení v roce 2022, kdy se svou ženou Jaroslavou bydlel v osadě Habartice na Šumpersku.