Emigraci do Rakouska zavrhl. Nehrál tam s nikým kuličky
Antonín Panenka se narodil 2. prosince 1948 v Praze Antonii a Bohumilovi Panenkovým. Měl dva starší bratry a starší sestru. Pocházel z dělnické rodiny, která žila v činžovním domě na pražských Vinohradech. Antonína vedl k fotbalu tatínek, bývalý motocyklový závodník. Za žáky Bohemians (tehdy měl oddíl oficiální název TJ Spartak Praha Stalingrad ) začal Antonín hrát v roce 1958. Po základní škole se vyučil soustružníkem v ČKD Praha. V srpnu 1968 se zapojil do demonstrace proti sovětským okupantům na náměstí Míru. Její účastníky vtlačili vojáci s pomocí tanků do kostela sv. Ludmily, kde Antonínovi kontrolovali ruce, jestli je nemá špinavé od házení dlažebních kostek. Měl je čisté, a tak ho vojáci propustili. V sezóně 1968/69 se prosadil do prvoligového kádru Bohemians. V lednu 1972 utrpěl těžké zranění oka a po složité operaci nesměl půl roku hrát fotbal. V roce 1973 ho trenér Václav Ježek nominoval do reprezentace, premiéru si odbyl na podzim téhož roku v kvalifikačním utkání o Mistrovství světa ve Skotsku. V roce 1976 získal jako člen základní jedenáctky s Československem titul mistra Evropy, ve finále s Německem proměnil rozhodující penaltu takzvaným ‚dloubákem‘ – pomalým obloučkem do středu branky. V roce 1980 vybojoval s týmem ČSSR bronzovou medaili na Mistrovství Evropy v Itálii. V roce 1981 přestoupil z Bohemians do Rapidu Vídeň, s nímž během čtyř a půl let vyhrál dvakrát rakouskou ligu a jednou rakouský pohár. Ve Vídni žil s manželkou a dvěma dětmi. Československá ambasáda mu zakázala dávat syna do rakouské školky, aby nenačichl kapitalistickou ideologií. Při přejezdech hranice s Rakouskem ho českoslovenští celníci nejednou ponížili, jednou ho při kontrole svlékli donaha. V Rakousku hrál v nižších soutěžích až do roku 1994. V Česku podnikal v cukrárně a ve vinárně. V Bohemians působil jako asistent trenéra a v klubu vykonával funkci čestného prezidenta. Za své fotbalové umění získal v roce 1976 státní vyznamenání Za zásluhy o výstavbu a v roce 2008 medaili Za zásluhy 1. stupně. V roce 2020 prodělal nemoc covid, v nemocnici strávil osm dní a uzdravil se. V roce 2021 žil v Nespekách u Benešova.