"Byl vedoucím vyšetřovacího oddělení FSB v Tichomořské flotile. V té době byl kapitánem - Egorkin. Pak se stal podplukovníkem Egorkinem, převeleným do Moskvy - povýšili ho po mém případu. A začal tam falšovat trestní případy, stejně jako to dělal se mnou. O tom, že se v roce 2008 přestěhoval do České republiky a v roce 2020 se stal občanem České republiky, jsem se dozvěděl od kolegů ze Seznam správy. Takže jsem jim podnítil něco ze svého chápání těchto lidí a došlo k vývoji, myslím, že se to bude vyvíjet dál. Ukázalo se, že ten člověk, který psal žádost o české občanství, v té žádosti neuvedl, kdo je. Je tam jeho příjmení, jméno a otcovské jméno, ale to, že předtím sloužil 20 let ve FSB a KGB a byl vedoucím vyšetřovacího oddělení ve vyšetřovacím odboru centrálního aparátu FSB - o tom neřekl ani slovo.
Přeloženo automatickým překladačem (DeepL)
"Tehdy jsem si uvědomil, že je to tady, skutečný problém. Kam se podělo těch 100 milionů? Nedostaly se do flotily, byly ukradeny zpátky v Moskvě. A mě zajímalo, kdo je ukradl. A našel jsem ty lidi. A když ve fázi vytahování dokladového potvrzení - najednou přišli ke mně domů, zatkli mě na rampě letadla. A přišli do domu, všechno zabavili, udělali soupis a tyhle materiály - které se týkaly těch sto milionů - nebyly ani v tom soupisu. To znamená, že vůbec neexistovaly. A ti lidé, kteří mi ty materiály dali - ti také někam zmizeli, už se mi nikdy neozvali, ani neřekli: my vás neznáme, my jsme vám nic nedali. To je ten příběh. Kde začínají peníze, tam začíná skutečné vyšetřování a nebezpečí. Podle mých informací byla Anna Politkovská zabita, protože se snažila pochopit, kam se poděly peníze přidělené z federálního rozpočtu na obnovu Čečenska.
Přeloženo automatickým překladačem (DeepL)
"A tam se ta konfrontace změnila v tvrdou konfrontaci, prostě tvrdou. Od prvních dnů jsem odmítal odpovídat na jakékoliv otázky, odmítal jsem komunikovat s čekisty a odmítal jsem s nimi vůbec mluvit. A oni za mnou chodili osm měsíců, vyslýchali mě, odvezli mě na výslech na FSB, drželi mě tam, nedali mi nic pít, nekrmili mě: jenom se přiznej aspoň k jednomu z těch devíti dílů - přiznej svou vinu. Řekl jsem: nikdy, nikdy, vypadněte odsud. Podepište protokol! Já to nepodepíšu, já se nepřiznám. Odpovězte na otázky admirála, šéfa oddělení KGB, hned tu bude! Ať jde do hajzlu. Takovou jsme měli komunikaci. Oni, chudáci, nevěděli, co mají dělat. Zavolali si vyšetřovatele zvlášť důležitých případů z moskevské centrály FSB. Přišel hrdina, příjmením Muravlenko: "No, říkají, že jste půl roku neodpovídal na otázky. Budete se mnou mluvit. Se mnou už mluvili jiní lidé." "Aha," řekl. No, říkám, jestli chcete použít sílu - a já koukám, jak se trhá noha od stolu -, jsem připraven, už se to stalo, čekisti se se mnou už pokusili vypořádat fyzicky. A to mi bylo 35 let, celý život jsem sportoval. Oni umí zabíjet. Člověka můžete zabít, ale jedna věc je zabít zlomeného a poraženého člověka a druhá věc je vidět, že člověk bude bojovat do posledního dechu - na to si netroufli.
Přeloženo automatickým překladačem (DeepL)
Grigori Pasko se narodil 19. května 1962 ve vesnici Kreščenovka v Chersonské oblasti v tehdejším SSSR. Vystudoval žurnalistiku na Lvovské vojenské politické škole. Sloužil v Tichomořské flotile (POF) v novinách Boevaya Vakhta ve Vladivostoku. V roce 1997 byl zatčen pro podezření ze špionáže a odsouzen ke čtyřem letům vězení za novinářské vyšetřování vypouštění radioaktivního odpadu z ruských válečných lodí do Japonského moře. V roce 1999 byl propuštěn a odvolal se k Nejvyššímu soudu. V roce 2001 byl vojenským soudem odsouzen podle paragrafu o vlastizradě ke čtyřem letům v kolonii s přísným režimem. V roce 2002 byl podmínečně propuštěn a byla mu odňata vojenská hodnost kapitána 2. stupně. Od roku 2003 pracoval jako dopisovatel listu Novaja gazeta v Moskvě a jako redaktor časopisů Ekologie a právo, Orel a ocas a Grad pěti moří. V roce 2004 absolvoval absenčně Právnickou fakultu Ruské státní humanitní univerzity. V roce 2008 vedl novinářské vyšetřování výstavby plynovodu Nord Stream. Společně s americkým Centrem pro novinářské vzdělávání otevřel školy pro blogery a investigativní novináře ve 40 ruských městech. V roce 2010 se stal profesorem na katedře žurnalistiky Moskevské státní univerzity. V roce 2014 byl uznán za „zahraničního agenta“ a nadace Pasko byla zlikvidována. Člen PEN: Ruská federace, Švédsko, USA, Německo - za básnické sbírky a knihy. Emigroval do České republiky, zaregistroval „Nadaci na podporu investigativních novinářů 19/29“. Vyšetřuje ruské podnikatele v ČR, spolupracuje s českými úředníky a politiky.
Přeloženo automatickým překladačem (DeepL)
