Dagmar Pavlíková

„Před revolucí byly stávky v Praze všude. Vždy na svátky, výročí Palacha, když bylo svěcení Anežky ve Vítu. Už tam byly demonstrace, hrnula se tam řada lidí a očekával se zásah policie. Bylo to běžný. Já chodila skoro na všechny demonstrace. Nevěděli jsme, že se to překlene a že zrovna tahle demonstrace bude zlomová.“

„Já jsem hrozně ráda četla a líbilo by se mi studovat češtinu nebo bohemistiku. Jenže tenkrát to vůbec nešlo, protože to bylo nastavený tak, že když jste šli na nějakou odbornou školu, tak jste za komunistů nemohla jít na jinou vysokou školu. Musela jste pokračovat v tom oboru. Takže ze zdrávky když chtěl někdo jít na jinou školu nebo medicínu, tak musel mít samý jedničky. Protože už jste byla určena k tomu, že budete zdravotní sestra nebo laborantka, a stát do toho vzdělání dal peníze, tak budete sestra. Jedině když jste měla samý jedničky, tak škola napsala doporučení a mohla jste se hlásit na medicínu. Jinak nebyla moc šance se z odborných škol dostat. Natož na jiný obor. Kdybych chtěla jít na pedagogiku nebo přírodovědu, tak ze zdrávky jsem neměla šanci. I kdybych udělala přijímačky, vůbec nikdo se s vámi nebaví. Bylo hrozně důležité doporučení od ředitele a třídních učitelů.“