Vyrůstala jsem za války
Stáhnout obrázek
Ludmila Pavlovská, roz. Lozrtová, přišla na svět 25. června 1938 ve Viničných Šumicích jako starší ze dvou dětí Ludmily, roz. Beránkové, a Antonína Lozrtových. Otec byl živnostník – autolakýrník, maminka byla s dětmi v domácnosti, před svatbou pracovala ve Zbrojovce. Rodiče byli věřící katolíci, k víře vedli i své děti. Jako malá prožila pamětnice lokální válečné události a osvobození, přes jejich obec procházela fronta. Otcovi bratři – Jindřich a Bedřich Lozrtovi, dvojčata – byli za války nuceně nasazeni, přežili bombardování a v závěru války se vrátili zubožení domů. Po válce se rodina v rámci dosídlování pohraničí přestěhovala do Petrovic u Šumperku. Po roce 1948 byla otci znárodněna živnost, Ludmila nebyla kvůli svému původu přijata na žádnou střední školu. Po základní škole nastoupila jako dělnice v šumperském Moravolenu. Později se vyučila soustružnicí v podniku Velamos v Sobotíně. Roku 1957 se zde seznámila s manželem Josefem Šupčíkem – pracoval na soustruhu, Ludmila na brusce. Téhož roku se vzali. Po svatbě žili u Ludmiliných rodičů. Vychovali dvě děti, Zdeňka (1957) a Miladu (1959). Později pamětnice pracovala v podniku Velamos v Loučné a v textilním velkoskladu ve Šternberku, kam se s manželem a dětmi přestěhovali v 60. letech. S manželem se rozvedli, pamětnice se provdala podruhé (odtud současné příjmení), později k sobě s prvním mužem opět našli cestu a znovu se vzali. V roce 2024, v době natáčení, žila v domově pro seniory ve Šternberku.
