Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.
Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)
Jako výtvarník jsem vracel to, co mi skauting nezištně dával
19. 1. 1931 se Vladimír Pechar narodil v Příbrami
23. 5. 1938 vstoupil do skauta
1945 - působil ve funkci střediskového tajemníka
1947 - nastoupil na gymnázium v Příbrami
1951 - složil maturitní zkoušku, nastoupil do fabriky
1952 - začal studovat geologickou průmyslovku
1954 - poprvé se oženil a nastoupil na vojnu
1955 - narodil se mu první syn
1957 - odstěhoval se do Prahy, nastoupil do Ústředního geol. ústavu a na SOŠV
1960 - podruhé se oženil
1963 - narodil se mu druhý syn
1968 - působil v organizační radě na ústředí Junáka, odešelí z Ústředního geol. ústavu
2007 - zemřela jeho žena Milada Pecharová
Přepis videonahrávky
Otázka nahrávajícího: „Ve kterém roce jste vstoupil do skauta?“ Pan Pechar odpovídá: „Já mám dokonce zachovanou první skautskou legitimaci, kde je naštěstí uvedeno přesné datum vstupu do organizace, 23. května roku 1938. A začalo to tím, že jsem měl kolem sebe kamarády, kteří v tom fungovali, a u nás přímo v baráku, kde jsme bydleli, byla skautská organizace. Takže pro rodiče bylo pohodlný mě zapsat do oddílu, no a měli po starosti, že budu někým veden. Mně se to samosebou hrozně líbilo. Nebylo to bohužel dlouho, páč byla okupace Němci, kteří skaut zrušili, ale hned v pětačtyřicátým, ještě v květnu, jsem skautskou činnost obnovil. No a to trvalo asi do roku čtyřicet devět, kdy byla zase komunistická likvidace. To už jsem byl ale ve věku, takže se pěstoval ten skauting trošku ilegálně. No a v roce osmdesát devět, když se to opět podařilo obnovit, tak jsem šel zpátky. Takže jsem byl samosebou na tý zakládací obnovovací schůzi v městské knihovně, dokonce se tam hned už rozdávaly moje plakáty. No a od tý doby v tom funguju pořád, v Platanu. Ještě chci říct, že v roce šedesát osm už jsem fungoval jako člen organizační rady na ústředí, ve vedení. A z tý doby je jedna z mých stěžejních prací, a sice holčičí světluškovský odborky. V roce osmdesát devět jsem se na ústředí setkal s těma samejma klukama a dělal jsem tam pak ještě několik let. V týhletý době vznikly všechny ty moje výtvarný práce pro skauta, páč se mnou se nikdo nebavil, my jsme měli každej čtvrtek schůzi v organizační radě a bylo konstatováno, že je potřeba udělat to a to, a jak to byla výtvarná věc, tak to šlo na mě. Já jsem za tejden tu práci musel přinést hotovou. Proto ode mě existujou mraky výtvarnejch prací. A v roce 2008 byla v nižborském skautském muzeu moje výstava pouze skautských prací.“
Videonahrávku natočili skauti ze střediska Platan dne 2. 1. 2012.
Nahrávku přepsala dne 16. 6. 2012 Barbora Kolouchová.
© Všechna práva vycházejí z práv projektu: A Century of Boy Scouts
Příbeh pamětníka v rámci projektu A Century of Boy Scouts (Barbora Kolouchová)
Příbeh pamětníka v rámci projektu A Century of Boy Scouts (Barbora Kolouchová)
Příbeh pamětníka v rámci projektu A Century of Boy Scouts (Barbora Kolouchová)