V Baraganu vykopal táta jámu a mámě řekl: Zabiju prvně děti, pak tebe a sebe
Margareta Peck, rozená Fiklová, se narodila 4. června 1948 v osadě Nové Doly (Baia Nouă), která sousedí s českou vesnicí Eibenthal v rumunském Banátu. Pochází z rodiny potomků českých kolonistů. Narodila se pět let po své starší sestře Anně a spolu s rodiči žili v pronajatém stavení v dělnické kolonii, převážně obývané rodinami horníků. Otec František sloužil za druhé světové války v řadách rumunské armády, která do srpna 1944 bojovala po boku nacistického Německa. V červnu 1951 čtyřčlennou rodinu Fiklových včetně příbuzných deportovala Komunistická strana Rumunska do oblasti Baragan, kam aparát pod tlakem Sovětského svazu přesunul a vysídlil politicky nespolehlivé osoby. Deportovaní museli své domovy opustit během několika hodin a směli si s sebou vzít jen několik osobních věcí. Úřady je vysadily v neosídlené krajině bez jakýchkoliv prostředků a oblast navíc nesměli opustit. Fiklovi a další rodiny zde vystavěli nejprve jednoduchá stavení a později se místo začalo měnit ve vesnici Rubla. Českým rodinám rumunské úřady umožnily v závěru roku 1951 odejít pracovat do havířského města Comanesti v Rumunsku, kde tito zůstávali i nadále pod státním dohledem. Zpátky domů se Fiklovi vrátili až začátkem roku 1956. Návratu se však nedožil dědeček Josef Fikl, který v Comanesti zemřel. Svůj dům nalezli ve vybydleném stavu, jelikož většinu věcí zabavil národní výbor nebo si je rozebrali místní. Pamětnice nastoupila v Comanesti do rumunské školy a po návratu pokračovala ve školní docházce v Eibenthalu, kde měla problémy s českým jazykem. Po završení posledního ročníku školy pracovala v Eibenthalu a později se s manželem a dvěma dětmi stěhovali do Oršavy, kde pracovala pro tamní loděnice. Po roce 1989 jí stát přiznal finanční odškodnění za deportaci do Baraganu. V průběhu devadesátých let pamětnice dojížděla za svým synem do České republiky, kam se později natrvalo přestěhovala. V době natáčení žila v Ústí nad Labem (březen 2023).