Přemysl Pekárek

„Nejvíce vzpomínal na Josefa Čapka. Strýc byl v tom koncentráku celých šest let, kdežto Čapek tam byl od roku 1942 nebo 1943, to už přesně nevím. Strýc byl předtím úředníkem a měl jazykové znalosti, tak se dostal do jakési evidenční kanceláře. Nevím přesně, co tam dělal, ale myslím si, že evidenci českých vězňů. A díky tomu měl přístup k psacímu stroji. Zároveň se setkal i se spoluvězněm Josefem Čapkem, který tam tehdy psal a kreslil. Strýc ty jeho básně opisoval a řízením osudu se dostaly ven a k manželce Josefa Čapka. Něco se podařilo propašovat ven už za války, zbytek po válce.“

„Nastoupil jsem jako sedmnáctiletý kluk, jako takové ucho, do ražby chodeb na Trojici. A tam jsem měl první vysokou školu. Protože v tom předku pracovali cizinečtí legionáři, angličtí letci nebo třeba vysokoškolský profesor Kocourek z Brna. Já, sedmnáctiletý kluk, jsem s takovými muži dělal šulky ze slin na ucpávání vývrtů po dynamitu. A po x letech jsem dělal v předku s panem Vladimírem Maděrou, to byl vysoký důstojník u anglického letectva, a jak vyprávěl, zúčastnil se i příprav atentátu na Heydricha ve Skotsku. Bolšani ho preventivně zavřeli, po několika letech kriminálu ho pustili, a to byl můj pomocník! Dalším anglickým letcem, se kterým jsem dělal, byl třeba Josefa Ščerba. Když byla chvilka volna, tak vzpomínali, co dělali a prožili. Byli to velice slušní, vzdělaní, pracovití a zkušení lidé a mám na ně ty nejlepší vzpomínky.“