„Byl tam politický pracovník, který to měl pod patronátem, nějaký československý nebo českobratrský farář. Byl to pěknej dáreček. Chtěl dělat socialistickou politiku a přitom byl idealista. Vyplňovalo se, kdo je jakého náboženství. Řekl jsem, že jsem katolík. Prý když se nechám vypsat z náboženství, dá mi doporučení na lesnickou školu. Prý se tam dostanu stoprocentně, protože z té školy tam měli uchazeči přednost. Tak jsem řekl, že ano. Když ale přišel s přihláškou a dal ji přede mne, říkal: ‚Podepiš to. Je to vyplněné, stačí to podepsat.‘ A já jsem řekl: ‚NE. Rodiče byli křesťané a já zůstanu taky.‘ Tak jsem to nepodepsal. On to taky dodržel a nedal i doporučení. Mohl jsem jít na jakoukoli školu, ale ne na lesní. Tak jsem si řekl, když nemůžu jít na lesnickou, tak nepůjdu na žádnou.“
„Toho jsme znali, tak jsme k němu přiběhli. Měl zahradnictví. Místo aby nás přivítal, tak nám vynadal: ‚Vy blbci, vy jste kluci tak pitomí, vy byste se nechali odstřelit.‘ Tak nám ty pušky vzal. Míla měl na sobě takový kabát, tak ho z něj sundal, zabalil do něj ty pušky a do záhonu rýčem vyhloubil rýhu a pušky zadupal do země. No, a za dvě hodiny tam Němci byli. Zachránil nám život, protože nám pomohl od těch zbraní. Protože to bychom opravdu odnesli.“
„Mého bratra chytili někde, vyšacovali ho a podle mého názoru u něj našli nábojnice. A vzali ho na dvůr, kde ho postavili a zastřelili ho samopalem. Pak mu tam postavili pomníček. Na prvního máje tam stáli pionýři stráž a to bylo všechno.“
Nerozlišoval jsem lidi na straníky a nestraníky do chvíle, než mě komunisti dohnali k infarktu
Josef Pešata se narodil 5. prosince 1927 v Praze a celý jeho život je spjat s pražskými Kobylisy. Otec Josef pracoval jako řidič a průvodčí tramvají. Pamětník byl nadšeným skautem a od vzniku kobyliského salesiánského střediska v roce 1937 zde hrál divadlo a také na trubku v chlapeckém orchestru. Tehdy se také poprvé setkal s řeholníkem a budoucím biskupem Štěpánem Trochtou. V období stanného práva v roce 1942 byl svědkem přijíždějících nákladních aut, která přivážela na kobyliskou střelnici oběti na popravy. Jeho v té době těhotná maminka Anna Pešatová v témže roce zemřela na tuberkulózu. Ve dnech Pražského povstání chtěli Josef s kamarádem se zbraní v ruce bránit Kobylisy před nacisty. Před pronásledováním Němci je zachránila prozřetelnost zahradníka, který zbraně zakopal do záhonu. Dne 7. května však nacisté v Bořanovické ulici zastřelili Josefova šestnáctiletého bratra Jana. Po únoru 1948 se Josef Pešata nedostal k přijímačkám na lesnickou vysokou školu, protože se odmítl zříci svého náboženství. Pracoval jako plánovač v loděnici v Praze-Libni. Konflikt s komunistickým předsedou ho dohnal k infarktu. Až do počátku 90. let pracoval s mládeží ve sportovním oddíle. Josef Pešata zemřel na podzim 2020.