Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Jan Petrželka (* 1955)

• narozen 17. února 1955 v Mělníku

• v letech 1915–1918 dědeček Václav Petrželka spolupracoval s odbojovou skupinou Maffie

• 6. června 1944 se strýc Miloš Petrželka zúčastnil vylodění v Normandii

• pamětník absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze

• v letech 1992–2010 ředitelem okresní pobočky VZP

• v roce 2023 žil v Mělníku

Měl byste jet do zahraničí

Dědeček Jana Petrželky Václav se kolem roku 1900 přistěhoval do Mělníka, kde se pod vlivem profesora Žilky stal příznivcem Tomáše Garrigua Masaryka. S Masarykem se dokonce osobně setkat na začátku první světové války v restauraci Zlatá husa, kde si k budoucímu prezidentovi Václav Petrželka přisedl. „Děda se ho zeptal, co bude teď dělat, a Masaryk říkal: ,Co vy myslíte, že bych měl dělat?‘ – ,No, měl byste jet do zahraničí a tam navazovat kontakty s vedením jednotlivých států.‘“ Masaryk byl prý tehdy rád, že má někdo stejný názor, a brzy opravdu odjel do exilu.

T. G. Masaryk z exilu pověřil Edvarda Beneše, aby se do Čech vrátil a vybudoval tajnou organizaci, která by se zabývala sběrem informací. Informace se pak měly za pomoci kurýrů předávat lidem ze zahraničního odboje. Tak vznikla takzvaná Maffie, do jejíž činnosti se zapojil i Václav Petrželka. Jeho úkolem bylo informovat o dění v Mělníku, a naopak informace rozšiřovat mezi mělnickými občany.  „To bylo velice důležité, aby se občané připravili na pád Rakouska a zvykli si na to, že by mohl vzniknout samostatný český stát,“ říká pamětník.

Další velkou Václavovou zásluhou bylo to, že jezdil za manželkou T. G. Masaryka, která zůstala v zemi bez prostředků a příbuzných. Navštěvoval ji a dovážel jí jídlo a za to mu byl Masaryk velmi vděčný. Po roce 1918, kdy vzniklo Československo a Masaryk se stal prvním prezidentem nového státu, zval členy Maffie na Pražský hrad. Největším rodinným milníkem pak byla návštěva T. G. Masaryka u Václava Petrželky doma v roce 1920. 

Byl vyznamenán anglickým válečným křížem

Václav Petrželka pracoval za první republiky jako obchodník se dřevem a uhlím a později založil cihelnu v Nebuželech. Václav Petrželka zemřel v roce 1935. Václavův syn Miloš odešel už v roce 1928 do Francie, kde se oženil a založil rodinu. „Když přišla mobilizace v roce 1938, tak se vrátil do Československa a nastoupil do armády.“

Mobilizace byla však brzy ukončena po přijetí mnichovské dohody a Miloš se vrátil do Francie, kde bojoval nejprve na Maginotově linii a později ve Velké Británii. „Zúčastnil se i vylodění v Normandii v roce 1940 a existuje doklad o tom, že byl vyznamenán anglickým válečným křížem za odvahu, když v Cáchách jako první vstoupil na německé velitelství a tam zachránil nějaké dokumenty, které byly významné pro vývoj války.“

Milošův bratr Čestmír, otec Jana Petrželky, vystudoval práva a působil jako advokát u svého švagra v Mělníku. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byla jejich kancelář zrušena a Čestmír nastoupil na práci v lesích na melioračních pracích. „Vždycky říkal, že pracuje krumpáčem a lopatou,“ vzpomíná pamětník. V roce 1968 dostal nabídku na návrat do advokacie.  „On to nepřijal, protože neměl důvěru ve vývoj situace v republice.“

Jejich rétorika se změnila

Dne 17. února 1955 se Čestmírovi a jeho ženě Jiřině narodil syn Jan. Když byl Jan Petrželka malý, tak nebyl jeho otec příliš doma. Odjížděl vždy na celý týden za prací do lesa, kde spal v maringotce. Jan nastoupil na základní školu v Mělníku. O prázdninách po sedmém ročníku základní školy bylo Československo okupováno vojsky Varšavské smlouvy. „Vzpomínám si jako dnes, když otec přišel a tam nám oznámil, že jsme byli okupováni vojsky Varšavské smlouvy,“ říká pamětník.

Jan Petrželka si vzpomíná, jak koukal z okna na ulici, kde často procházel kamelot s revolučními novinami, které informovaly o dění v zemi, protože rozhlas a televize už byly v tu dobu v rukou okupantů. Jan často vybíhal na ulici, několik výtisků novin koupil a dodnes je má schované. V září pak nastoupil do osmé třídy. „Ještě ze začátku učitelé pokračovali v té politice uvolňování, ale postupem času se ta jejich rétorika měnila.“

Minutou ticha jsme uctili jeho památku

V lednu 1969 se na protest proti okupaci a proti smíření se s životem v okupaci upálil student Jan Palach. „To jsem zaznamenal hned ten den, co k tomu došlo, a druhý den jsme odjížděli se školou na lyžařský výcvik a tam jsme se pak dozvěděli za několik dní, že Jan Palach zemřel. Pan učitel, co vedl ten lyžařský kurz, tak nás nechal nastoupit do takové velké jídelny a tam nám to oznámil a pak jsme minutou ticha uctili jeho památku.“

V roce 1970 nastoupil Jan Petrželka na gymnázium v Mělníku.  „Tam se ta normalizace projevila tak, že když jsme dělali zkoušky, tak nám to oznamoval ještě starý ředitel, a když jsme přišli po prázdninách, tak už tam byl jiný, normalizační ředitel, který na nás působil velmi neblaze. Tam jsme pochopili, že ta situace je mnohem vážnější, než jsme si mohli v té naivitě mládí myslet.“

V posledním ročníku gymnázia se Jana Petrželky nepříjemně dotkla normalizace osobně. Nedostal totiž doporučení ke studiu na vysoké škole, protože jeho rodina vlastnila „výrobní prostředky“. Naštěstí se za něj přimluvil jeden z profesorů a nakonec se mu povedlo se na vysokou školu dostat a od roku 1974 studoval na Vysoké škole ekonomické v Praze, kterou po čtyřech letech úspěšně ukončil.

Bylo zjevné, že to je konec režimu

Po studiu pamětník nastoupil do ČSAD v Mělníku jako dispečer. Později zde působil na podnikovém ředitelství, kde se připravoval na převzetí funkce vedoucího informační soustavy. Během toho musel strávit rok ve vojenské službě. V roce 1989 Jan Petrželka nastoupil na pozici vedoucího informační soustavy a působil jako účetní ČSAD. Vstup do komunistické strany mu naštěstí nikdo nenabízel. Jednou měl odjet na politické školení, ale vyhnul se tomu díky povolávacímu rozkazu.

O demonstraci, která se konala 17. listopadu 1989 v Praze, se dozvěděl až po třech dnech v pondělí v práci, protože komunistická média o událostech téměř neinformovala.  „Vnímali jsme to pozitivně, ale ta nejistota, jestli to dopadne, ta byla obrovská,“ říká. Jan Petrželka se pak zúčastnil generální stávky a vydal se k ČKD, kde se k revoluci přidali dělníci. „To byl hodně silný zážitek, byla tam hlava na hlavě. Tam už bylo zjevné, že je konec toho režimu.“

Po sametové revoluci se ČSAD rozpadlo na jednotlivé závody podle měst. Jan Petrželka vedl odborně rozdělení po finanční stránce. Po privatizaci ČSAD však ze zaměstnání odešel a asi osm měsíců pracoval jako ekonom v České pojišťovně v Mělníku. V roce 1992 pak vyhrál konkurz na ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny, kde pracoval až do roku 2010. V roce 2023 žil v Mělníku, byl v důchodu a věnoval se zahradničení.