Zdenka Pilátová

* 1929

  • „No, já jsem se vdávala, nebylo nic k dostání, stálo to za zdrávas. Nemluvte mi o osmačtyřicátém, to už bych nikdy nechtěla, aby se opakovalo. V žádném případě, ne, ne! Komunisty nebrat. [Smích] Je to tak, no, co nadělám. Já na ně nemám vzpomínky. I když moji rodinu nepronásledovali nijak, to nemůžu [říct], my jsme nebyli... Ale prostě ten začátek, ty fronty, lístky, čtvrt litru mléka na lístky pro těhotnou – já jsem tenkrát čekala dítě – když si na to vzpomenu, ne, nebrat. Ne, ne, ne, nechci. [Smích] Je mně líto. Komunisty nebrat. Ne. Oni mně osobně neublížili, to nemůžu říct, ale celkově ta situace, to bylo... Stála [jsem] fronty na všechno, na kus hužvy, ráno [jsme] chodili v pět hodin k řeznictví, abych dostala nějakou upocenou hužvu. Když si na to vzpomenu, ne, ježiši, to byly časy. Zaplaťpánbu, že je tady... ježiši, ať tady se hádají, hádají a to, ale furt je to zlaté proti tomu. Nikdy už, nikdy! Teď jsem se rozčílila. [Smích]“

  • „To největší bombardování jsme zažili tady. To byl těžký nálet, továrny kolem Brna to tenkrát odnesly. My jsme se jednoho dne po tom bombardování sebrali – celý barák náš, my jsme bydleli na Křenové – ty partaje, byli jsme dohromady všichni. Sbalili jsme se, že si uděláme výlet, a vyšli jsme si do Maloměřic. A tam byl takový tunel. Nevím, jestli byl rozestavěný, nebo jestli tam jezdil vlak, to už si nepamatuju. Ale vyšli jsme si, že se půjdeme projít, a už jsme se nemohli vrátit, protože začala fronta a dělostřelectví, tak jsme tam museli zůstat. V tom tunelu jsme zůstali a přečkali jsme příchod Rudé armády. Takže to byla síla. Pak, až prošli Rusové tím tunelem, až jsme věděli, že je klid, tak jsme se pomalu vrátili domů. A tam jsme zjistili, že nás... že nás, že nás... ne vytopili, vykradli ti vojáci. No tak, byli to vojáci, samozřejmě. A zapálili nám tam sklepy, takže co jsme tam měli schováno, o to jsme všechno přišli. Takže jsme měli jenom to, co jsme měli na sobě.“

  • „To jsme utíkali – bydleli jsme na Křenové, a když začali hlásit v rádiu německy, že Flugzeuge in Richtung Sant Pelten, also, tak jsme valili všici, brali jsme kufry a už jsme mazali do sklepa. A bombardování jsem zažila a nepřeju to nikomu. Je to strašné, strašné! To byl takový hukot, že to je tolik roků – už nevím kolik, já to nespočítám – ale tolik roků a ne, nemůžu zapomenout. A vidím pořád ta strašná letadla, ty strašné stroje, jak letí a sází bomby. Pane Bože, ne, ne... A ještě dlouho, když bylo už po frontě a už jsme byli osvobozeni, když letělo letadlo, přikrčovala jsem se a pořád jsem čekala, kdy co spadne. To bylo... ne, toto už bych nikdy nechtěla zažít. Hnus.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 05.05.2023

    (audio)
    délka: 32:21
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
  • 2

    Brno, 19.05.2023

    (audio)
    délka: 40:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Pořád vidím ty strašný stroje, jak letí a sází bomby

Zdenka Pilátová v květnu 2023
Zdenka Pilátová v květnu 2023
zdroj: archiv pamětníka

Zdenka Pilátová se narodila jako Ševčíková 16. června roku 1929 v Bratislavě. Tam začala chodit na základní školu. V roce 1938 musela odejít kvůli situaci na Slovensku s otcem Josefem do Čech. Matka Terezie jí krátce předtím zemřela. Zdenka nejprve asi rok pobývala u tety v Mělníku, tam zažila i 15. březen 1939. Poté se vrátila k otci, který se mezitím znovu oženil a usadil se s novou ženou Emílií v Brně. Většinu druhé světové války strávila tam, zažila bombardování města v letech 1944 a 1945. V létě 1945 nastoupila do učení u firmy Pazdírek a vyučila se knihkupkyní – hudebninářkou. V roce 1948 se poprvé vdala za kolegu knihkupce, narodily se jí dvě děti – syn Zdeněk v roce 1949 a dcera Helena v roce 1953. Na začátku 60. let začala pracovat v knihkupectví, zůstala tam až do důchodu. Krátce po 21. srpnu 1968 s kolegy sbírali podpisy proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy. Po sametové revoluci, už jako penzistka, si ještě přivydělávala jako uklízečka. V roce 2023 žila v Brně.