Miroslav Pilík

„Tam mě nechal, tenkrát jsem dělal, tady jsme bourali po pohraničí ty vopuštěný baráky, co jsou v blízkosti toho hraničního pásma. Jednak aby to nezneužívali ‚narušitelé‘, nebo jak se to tenkrát říkalo, jo, který stejně těžko, ale chodili taky. Tak říkali. Tak se bouraly ty baráky a zajišťovali jsme to prostě jako vojáci; z armády nám dali nějaký vyřazený auťáky, to tenkrát byly ty Tatry 128 – to byly takový křápy, a nějaký bagry a nějaký buldozery. A to jsme to dělali tady od Děčína, tedy Petrovice a všecky ty a až támhle Hora Svatýho Šebestiána, to je nad Chomutovem, tam někde, tak tam potud to šlo.“

„Měla se brát ruda, tam. Vona tam sice třeba moc velká nebyla, ale dělalo se to tak, že se vždycky ta rubanina, která je, protože se to střílí, jako nahoru se to postupuje, tak prostě se to urovná, položily se fošny, na ty fošny se dala plachta a pak se zavrtalo za tu žílu, jako, a tam se dala nějaká slabá nálož a vodbouchlo se to. Potom tam byli ty kolektoři, to byli takový ty, co hledali, co je aktivní, a to se vybírá, co je opravdu ta tmavá, jako smolka když je, to se dávalo do extra beden a tamto se prostě pouštělo, kde to bylo, akorát ta hlušina se nechávala tam dole.“