Ing. Arch. Boleslav Písařík
* 1924
-
"Otevřeně řečeno, uvažoval jsem tak, že když nevezmu tuto funkci, tak mě to poškodí v profesním zaměstnání. Řekl jsem si: 'Máš dítě, manželky [pamětník byl několikrát ženatý], zkusíme to prověřovat způsobem, jak o tom hovořím [pamětník odkazuje na to, jak se snažil působit jako vedoucí prověrkové komise a neškodit]. Čili měl jsem strach z toho, že budu existenčně poškozený. Nemyslím si, že by mi tehdy hrozilo něco horšího než ekonomické zrušení a vyhození z práce. Můj životní koncept je, že to může být vždycky ještě horší a uvažoval jsem tehdy proto tak, že když mě vyhodí, tak budu mít těžký úkol dostat se do země, kde mě budou akceptovat."
-
"A přišel rok 1948. Byl jsem členem komunistické strany a musím říct, že řada věcí, které fungovaly už za první republiky, třeba družstva, mlékařství nebo živočišná výroba... Například můj strýc měl také pár krav a byl v družstvu, protože tam dodával brambory, a fungovalo to velice dobře. Lépe, než kdyby stál někde na trhu s bramborou, než kdyby ti zemědělci zůstali jednotlivě. Nebo fungovaly například rekreace mládeže do Jugoslávie. Tedy řada těch věcí, které dělala takzvaná komunistická strana, fungovala. Řekl bych, že hodně věcí se povedlo. Ale protože jsem hodně cestoval, tak jsem měl srovnání a viděl jsem, že například tehdejší NDR, ať byla, jaká byla, tak si tam nedovolili znárodňovat někoho, kdo prodával třeba brýle nebo hodinky nebo spravoval boty. Jenže tady se to přehnalo – z blbosti, zbytečně a ke škodě."
-
"Můj otec Vlastimil, byl zapleten [do odbojové činnosti proti nacistům]. Ale je to jen domněnka, protože on sám mi o tom nikdy nic neřekl, aby mi to neškodilo, kdybych byl pronásledován. A proto mě jako studenta reálného gymnázia pozvali do Kounicových kolejí a tam mi natloukli. Vyšetřovali mě totiž tak, že jsem stál u zdi a oni mě sem tam zezadu strkali a rozbili mi tak nos."
-
Celé nahrávky
-
Brno, 27.11.2019
(audio)
délka: 02:37:22
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.
Starám se jen o to, co je přede mnou, ne o to, co je za mnou
Boleslav Písařík se narodil 19. března 1924 v Anglii. Angličankou byla jeho matka. Otec Vlastimil Písařík byl Čech. Rodiče před válkou hodně cestovali a svého syna nechávali opakovaně na výchovu v klášteře. Jeho matka zahynula později za války při jednom z německých náletů. Spolu s otcem odešel pak do tehdejšího protektorátu. Otec nechal jeho úřední dokumenty zfalšovat – bál se totiž, že by synovi přiřkli kvůli matce židovský původ. Jako ročník 1924 byl Boleslav Písařík poslán na nucené nasazení do Německa. Jeho otce v Brně pravděpodobně kvůli odbojové činnosti zatklo gestapo. V neblaze proslulých Kounicových kolejích v této souvislosti surově vyslýchali i pamětníka. Jeho otec se pak domů už nikdy nevrátil. Boleslav Písařík působil později jako architekt a historik umění. Po válce vstoupil do komunistické strany. V letech normalizace působil v prověrkové komisi. K režimu po roce 1948 a působení komunistické strany měl výhrady, i tak ale zůstával členem a funkcionářem KSČ. V době natáčení rozhovoru (2019) žil pamětník v Brně.
