„Řekl bych uchovat to, co ještě tu je. Nezničit to. To už samo o sobě je velká dřina. Rozumíte, my tady necháme ty hrady pustnout, opadávají. Příroda se ničí. To je potíž. To by se mělo uchovat. Inteligentně, ne na to naplácat nějakou maltu. To by bylo mé krédo. (…) To by bylo krédo pro lidi a pro sebe by bylo nikdy nestárnout. To by bylo krásný.“
„Chtěli, abych prošel detektorem lži. No jo, vy Američani, vy mi tady nevěříte... Proč by mi taky měli věřit, když jsem měl takovou zvláštní dobu, výstřední způsob útěku, nejdřív do Sovětského svazu, pak návrat z Francie. To samo o sobě bylo divný. No tak jsem udělal detektor lži a šlo to po sobě velice rychle. Najednou jsem pracoval.“
„Když jsem byl v Plzni, tak za mnou přijeli, ti s těmi páskami – Rudí (revoluční) gardisté. Říkali: ‚Tak pojď, máme toho tvého gestapáka, co tě mučil. Jdi mu rozbít hubu. Já jsem říkal: ‚Soudruzi, jděte mu rozbít hubu za mne, já toho mám dost. Dělejte si, co chcete.‘ Tak ho přinutili, jako Sisyfa, přehazovat cihly z jedné hromady na druhou a zase zpět.“
„To byly takové různé zájezdy, dostal jsem se do Istanbulu, tam jsem protrhl kordon policajtů, požádal jsem o azyl a dostal jsem turecký pas. Já jsem přišel do Ameriky s tureckým pasem. Byl jsem v turecké vazbě, když se o tom dozvěděli Američani, tak mne pak vyzvedli. Byl jsem pak v domácím vězení s jedním Turkem.“
„Já jsem byl v Mariánských Lázních. Už před tím Únorem lidé začali utíkat přes hranice. Nevím, jestli utíkali před, za Února či po Únoru. Navázal jsem styk s takovým anglickým klubem. (…) Pomáhali jsme lidem přecházet hranice. Já jsem se o to taky jednou pokusil, to víte, že mne chytli. Všechno jsem popíral a oni řekli: ‚Kdybys náhodou něco věděl, tak to řekni.‘ Já na to: ‚Ano, soudruzi, přece vím, co je moje povinnost.‘ Když člověk uměl s komunistama jednat, tak je mohl docela jednoduše obalamutit. Já jsem nebyl nikdy pro falešný hrdinství.“
MUDr. Vladimír Richard Piskáček se narodil v roce 1929 v Plzni jako jediný syn starších rodičů. Vyrůstal v Mariánských Lázních. Jeho otec byl právník, zemřel před vypuknutím druhé světové války, matka provozovala knihkupectví. Sám se označuje za inteligentní dítě, které se však neučilo lehce a mělo odmalička pocit outsidera. V roce 1944 byl jako patnáctiletý vyšetřován a zbit gestapem kvůli protiněmeckým nápisům. V roce 1948 se neúspěšně pokusil o emigraci. O rok později odmaturoval a pokračoval ve studiu medicíny, které absolvoval v roce 1956. Jeho specializací byla psychiatrie. V roce 1958 emigroval přes Turecko do Spojených států amerických. V USA znovu vystudoval medicínu a otevřel si psychiatrickou ambulanci na Long Islandu ve státě New York. V emigraci prožil více než čtyřicet let svého života. Ze svého newyorského bydliště často cestoval po celém světě, amatérsky se zabýval etnologií, kulturní a sociální antropologií, spirituálními praktikami „primitivních“ kmenů, ve volném čase maluje a fotografuje. Od devadesátých let se vracel do České republiky. Část svých etnografických sbírek věnoval českým muzeím - pražskému Náprstkovu a plzeňskému Západočeskému muzeu. V současnosti žije se svou o mnoho let mladší manželkou v Rychnově nad Kněžnou.
