Má rodina neprožila hrůzy gulagu, jen hrůzy obyčejného života
Viktor Pivovarov se narodil 14. ledna 1937 v Moskvě. Po studiu na chlapecké střední škole, kde učili i bývalí dozorci z gulagu, se ho matka se strýcem rozhodli dostat na uměleckou školu. Tam získal první vlastní zkušenost s režimem, když v roce 1953 krátce po smrti J. V. Stalina sundal ze zdi několik jeho portrétů, zahodil je za skříň a jejich rámy využil pro své kresby, které měl vystavit na chodbě školy. Měl štěstí, bylo krátce před XXI. sjezdu KSSS, a tak vyvázl jen s důrazným napomenutím. Po absolvování střední umělecké školy se nejdříve hlásil na moskevskou Akademii výtvarných umění, tam ho ale nepřijali, protože pravděpodobně pocítili jeho tíhnutí k experimentu a modernismu. To mu naopak pomohlo při zkouškách na moskevskou ilustrátorskou fakultu Polygrafického institutu, nejliberálnější školy v Moskvě. Začátkem sedmdesátých let se živil ilustrováním dětských knih a začal se stýkat s novinářem z Washington Post, s nímž se dodnes přátelí. Jeho přátelé byli kvůli stykům s novináři a diplomaty často vyslýcháni, i jeho jednou navštívil agent KGB a snažil se ho naverbovat. Neúspěšně. V roce 1978 se seznámil s Milenou Slavickou, na první pohled se do ní zamiloval a za čtyři roky se za ní už stěhoval do Prahy. Naštěstí se mu díky Jindřichu Chalupeckému podařilo brzy zapadnout mezi umělecký výkvět té doby. Navíc byla v Československu na rozdíl od Moskvy možnost vystavovat: první výstavu měl v roce 1983 v sále ÚKDŽ na pražském náměstí Míru a v roce 1989 ještě před revolucí se mu naskytla příležitost udělat velkou výstavu asi o sto obrazech v Lidovém domě v pražských Vysočanech. V roce 1996 měl velkou retrospektivu v Galerii Rudolfinum.