Mgr. Tomáš Podaný

„Protože bylo jasný, že tam moc nikdo nepřijde, tak přišli na školy, i základní i to gymnázium: ,Tak vy dodáte čtyřicet studentů, vy tolik a tolik.‘ Protože na dělníky nemohli, ty by řekli: ,Lopatu nám vezmete z ruky? Asi těžko, někdo musí pracovat.‘ Ale na nás mohli samozřejmě, takže čtyřicet studentů dodáte na ten koncert. Tak teď se to udělalo tak, že hlavně ty místní. Udělal se seznam a nebude se zítra zkoušet, nebude žádná písemka. Tak ten seznam se vzal, ty lidi byli a takhle byli studenti a vůbec mladý lidi. Tak koncert asi nic moc, ne? Ale oni jásali vzadu a tleskali. A protože my jsme taky museli někdy, tak mě dali do nějaký školský a kulturní komise tady ve městě a tam jedná z té komise říkala: ,Jé, ty studenti, ty byli tím koncertem nadšený!‘ Jenže oni si z toho dělali srandu.“

„Do vesnice přijeli němečtí vojáci. Říkalo se, že to byli ti, co nějak museli utéct, protože jugoslávští partyzáni je vyhnali ze země. S tím, že byli rozděleni do jednotlivých chalup. U nás v chalupě byli čtyři. Jeden byl údajně, ten uměl česky, ale Němec taky jako národnostní, takže si zabrali jednu místnost, v kuchyni si tam vařili s námi. Chovali se velmi slušně, to tedy musím říct. Taky mě tam brali a říkali: ,Kamm dir.‘ A prostě, že mě vzali dovnitř a opravdu se chovali slušně. Ale ten autobus, co s ním ta skupina přijela... My jsme měli před chalupou veliké vrby, tak stál pod těmi vrbami s hákovým křížem na střeše. Když potom začali nalétávat na různé objekty američtí hloubkoví letci, tak jsme se báli taky, jestli to uvidí shora.“