Dagmar Pokorná

* 1950

  • „No tím, že jsme byli takový jako ne v souznění s tím režimem, pro nás pro oba nebyla přijatelná emigrace, tak tenkrát se tomu říkalo taková ta vnitřní emigrace. To znamená, že jsme si koupili chalupu, budovali jsme chalupu a tam jsme se scházeli. Navštěvovali s těmi známými, to byla taková jako hlavní, ani v Praze to moc nebylo, ale taky trochu jo, ale hlavně na té chalupě jsme se tak jako přátelili s těmi lidmi.“

  • „No a protože ten Martin Roubík tam měl kamarády všelijaký, hlavně toho Standu Makarova. A Standa Makarov nám, tenkrát se nosily takový silonový tašky, a on nám celou tu tašku prostě nabalil knížkami, který měl doma, který vycházely u Škvoreckého nebo já nevím, kde všude v zahraničí vycházely. A hlavně jsme tam měli, hlavně jsme tam měli toho Václava Černého. No a sedli jsme do vlaku, tak jsme jeli tím trajektem, dojeli jsme, někde v Berlíně jsme potom přesedali a sedli jsme do vlaku. A byli jsme s kamarádem domluvený, že on přijede do Drážďan, protože má chalupu kousek od Děčína, že přijede do Drážďan a že my mu tam ty knížky dáme, kdyby přišla celní kontrola, abychom je neměli v tom vlaku. No ale kamarád do Drážďan nepřijel, takže my jsme v Drážďanech prostě tuhle tašku, my jsme asi ty knížky měli různě po těch ruksacích nebo nějak jsme to měli, tak jsme to dali do téhle tašky, já jsem to přikryla nějakou mikinou a dali jsme to nahoru na ty držáky, a dětem, který tenkrát byly, Mařence bylo pět, Ondřejovi devět, tak jsme jim řekli, kdyby někdo přišel, že budeme zapírat, že ta taška není naše, že se k ní nebudeme znát. Naštěstí kontrola žádná nepřišla, takže jsme přivezli plnou tašku knížek.“

  • „Já jsem přece jenom byla v té době taková trošku naivní, že jo, trošku jsem ty věci sice sledovala, ale třeba jsem jim nerozuměla. A v té Příbrami ještě na té střední škole jsem se zajímala, jak jsem říkala, maminka odebírala ty Literární noviny, a pak jsem přišla k takovým časopisům jako byl Plamen a Host do domu. A přestěhovala jsem se do Prahy a šla jsem si do Československého spisovatele koupit Hosta do domu někdy na podzim a oni na mě koukali, jakože jsem spadla z nebe, protože to už dávno prostě nevycházelo. Takže mně některý věci jako praktický nedocházely. To bylo takový jako postupně.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 19.12.2022

    (audio)
    délka: 01:09:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Žili jsme ve vnitřní emigraci

Dagmar Pokorná
Dagmar Pokorná
zdroj: archiv pamětnice

Dagmar Pokorná, rozená Havelková, se narodila 12. prosince 1950 v Přerově. Její otec, člen komunistické strany, pracoval nejdříve jako administrativní pracovník v jáchymovských dolech, od roku 1958 v dolech příbramských. Pamětnice vystudovala stomatologii, na škole se seznámila se svým budoucím manželem. Mezi přátele její rodiny patřili lidé z disidentských kruhů. V roce 1985 navštívila Finsko, kde v té době pracoval její otec na velvyslanectví, a také Norsko, kde žil manželův přítel. Od něj dostali knihy, které byly v tehdejším Československu zakázané, a převezli je přes hranice. Po sametové revoluci si zřídila soukromou stomatologickou praxi, v roce 2019 odešla do důchodu. V roce 2022 žila v Praze.