Jako věřící se na ně nějak nezlobím, ovšem nemůžu říct, že bych komunistu políbil.
Stáhnout obrázek
Jiří Pokorný byl od mládí silně věřící. Právě příslušnost k církvi zásadně ovlivnila celý jeho život. Jako adventista odmítal pracovat v sobotu, což ho dvakrát přivedlo do vězení. Narodil se 6. října 1933 v Praze. Jeho otec byl strojní topič na lokomotivě. Matka se starala o čtyři děti, domácnost a dle možností i příležitostně pracovala. Po základní škole v pražských Holešovicích absolvoval Pokorný jednoroční zednický učební kurz. Poté pracoval jako zedník do podzimu 1953, kdy nastoupil na vojnu. Po dvou třetinách vojenské služby v Havířově podal poručík vojenské kontrarozvědky Novakovski na Pokorného trestní oznámení. Ten pak byl u vojenského soudu odsouzen podle paragrafu 270/b za vyhýbání se vojenské povinnosti na osmnáct měsíců nepodmíněně. Po rozsudku byl eskortován z Havířova do vojenské věznice na Špilberku, kde 11. února 1955 nastoupil k výkonu trestu. Po krátké době byl převezen nejprve do věznice na Cejlu v Brně a následně do pracovního tábora ve Rtyni v Podkrkonoší, kde pracoval na stavbě obytných domů pro bachaře. Ve Rtyni byl vězněn pouze tři měsíce, do 11. května 1955, kdy byl v rámci amnestie propuštěn. Následujících šest měsíců strávil Jiří Pokorný jako dělník na stavbě. Šestnáctého listopadu 1955 přišel nový povolávací rozkaz na vojnu. Společně s kamarádem Jendou Filou, rovněž adventistou, nastoupil k vojenskému útvaru v Komárně. Netrvalo dlouho a historie se opakovala. Na oba dva bylo podáno trestní oznámení, opět poručíkem Novakovským, za vyhýbání se vojenské povinnosti. Druhý trest si Jiří Pokorný opět odpykával nejprve na Špilberku a na Cejlu v Brně. Po krátkém intermezzu ve věznici na Pankráci v Praze byl spolu s dalšími vězni převezen do Jáchymova. Po roce stráveném v táboře Barbora byl Pokorný přeřazen do Vykmanova, kde strávil následující dva roky. Po odpykání druhého trestu (v květnu 1958 propuštěn) měl pan Pokorný opět nastoupit na vojnu. Vzhledem k tomu, že mu byl jasný následný scénář a existovala reálná šance, že by další pobyt v komunistických lágrech nepřežil, rozhodl se pro možnost, které v té době využívali mnozí odpírači vojenské služby - upsal se na desetiletou službu v dolech v Kladně. Po několika letech utrpěl při závalu těžký úraz, který ho upoutal na více než rok na lůžko. Následky pobytu v lágrech a nedobrovolné práce v dolech nese Pokorný dodnes. Zdraví má podlomené a zůstal bezdětný.